Ja som mala 8 rokov, keď som upiekla medové rezy s kokosom. Rodičia boli v práci, ja som sa realizovala. Koláč sa vydaril. Každému chutil, ale mamke sa nepáčilo, že som piekla, keď som bola doma sama. Vysvetlila mi, čo všetko sa mohlo stať - že som sa mohla popáliť pri vyberaní z rúry, že pec ešte neviem poriadne ovládať... Mala pravdu.
Keď som chcela po prvýkrát niečo uvariť, rozhodla som sa pre zapraženú polievku. Len mi akosi nikto nepovedal, že treba miešať. Vznikla jedna veľká hruda, ktorá ešte aj vyliezla z hrnca na pec - vykypela.
A raz, keď som varila kurací perkelt, zazvonil telefón a dozvedela som sa zlú správu. Odvtedy si vždy pri varení toho jedla na tú správu spomeniem.
Později jsem si často jsem vařila pro sebe něco dietního a myslela si, že je to bezpečné, že mi to nikdo nevezme. Od pohledu to byly blafy. Až jednou došlo na kedlubnový/kalerábový prívarok, který jsem si dělávala bez smetany. Nevím kdo se mi vloupal do kastrůlku, ale jisté je, že "padl za vlast" a na mě nezbylo. Pak se ukázalo, že takový prívarok se musí vařit pro všechny, že je lepší než smetanový. Rázem jsem měla výsadu vařit takovou dobrotu pro celou rodinu. Upletla jsem si na sebe bič. Protože to vezme velmi vela nastrúhaného kalerábu. Pro šest lidí na dva dny - není to sranda.
Brácha miloval krupicovou kaši. Maminka ji vařila bez pucíků. Zato babička ta se s tím nehrála. Pucík sem, pucík tam. A brácha pravidelně u takové kaše plakával. Pak se jednoho dne rozhodl a že on si ji bude vařit sám. Chvíli mu to rozmlouvali ale on byl jako dítě hodně paličatý. Nedal se a začal si krupici vařit sám. Babičku k tomu už nikdy nepustil.
@ivkamatko tak mám spojenou smutnou zprávu s chutí grilovaného kuřete. Už to sice opadlo, ale víc jak deset let jsem grilované kuře nemohla ani cítit, ani vidět, natož jíst. Dlouho jsem na sobě pracovala, abych to spojení změnila. Mysl je jako poškrábaná deska a spojení nechtěného prožitku je zákeřné.
Nepamätám si úspechy. Pamätám si neúspechy. Zákerné recepty. Recepty z kalendárov. Gazdinka 1984-2005. Časopisy. Roľnícke novinky. Vlasta. Tina. Slovenka. Život.
Akože halászlé. Použila som sardinky z konzervy. Čľup do WC. Tatko bol zdvorilý. Že reku nezbláznila si sa?
Už som tu spomínala. Plán: zemiakový šalát. Zemiaky sa varili. Ja som zatiaľ študovala. Ľahko erotickú literatúru. Byt sa vetral. Však iba pár dní. Hrniec smer kontajner. Zákaz vstupu do knižnice. //Pre mňa.// Aha. Šalát sa nekonal. Zákaz som obišla.
Pravidlo blahoslavenej Támar. Daj 300ml mlieka. Nasyp 500g krupice. Mala by z toho byť hladká kaša. Nebola, sviňa jedna. Chabé ospravedlnenie: sladké nie je moja parketa. Šla som do 6.ročníka ZDŠ.
Môj prvý pokus o tortový korpus. Děs a běs. V slzách som ho vyrazila na balkón. Šla si liečiť sebavedomie. Nakupovaním. Návrat domov. Brácho a pakoši //=kamoši pakobylky=pubertálni chalani=skartovačky=zožerú, čo vidia// dojdedali. Že dobré.
Ja som deťom varievala kašu bez hrudiek, mama ma naučila pridať krupicu do studeného mlieka a celý čas miešať. Svokra sa s tým, ako si písala nehrala, hrudka sem, hrudka tam. A moje dievčence vždy reklamovali tú moju: Mami, a prečo v tej kaši nie sú halušky_ my takúto neľúbime....
Naši telocvikári rozhodli, že šiesta B. ide pred koncom školského roka na stanovačku. Na lúku za Pílou pod Červeným kameňom. Stany nám postavili vojaci. Úžasné celtové domčeky s drevenou podlahou, každý stan dve železné poschodové postele, ešte aj plastové okienko ten zázrak mal. Kúpeľna bola v potoku, ktorý tiekol pod lúkou, toaleta za kríkmi, postupne stále viac a viac vzdialenými od tábora. Čo už dobre bude, mysleli sme si, kým sme si nepripomenuli, že sme dostali príkaz priniesť si ešus a potraviny, lebo variť si budeme sami. S kamarátkou Marienkou sme sa rozhodli, že si v jednom ešuse spoločne uvaríme zapraženú polievku. Masť, múka, červená paprika, sto razy sme videli mamy, nie?
Varilo sa nad vatrou. Žiadny kotlík, žiadna trojnožka. Ešus do ruky, držať a miešať. Tá rúčka pálila ako fras.
No, ochutnali sme, úplne bez chuti. Ja som navrhla pridať rascu, Marienka nesúhlasila, lebo tú sme nemali a navrhla som pridať múku. Pridali sme viac razy, chuť to nevylepšilo, tak sme tú hustú kašu vyhodili.
Až na druhý deň sme si spomenuli, že mamy tam dávali aj soľ. A tak sme do konca stanovačky varili jedlá typu chlieb s paštétou, mastný chlieb s cibuľou, chlieb s marmeládou a podobne.
Telocvikárom to bolo jedno, dnes by na nich asi rodičia podali žalobu.
Čo si ja pamätám, tak z toho pískacieho hrnca mlieko nekypelo. Iné bolo keď sa varilo v nepískacom, to skutočne stačilo nesledovať ho pár sekúnd. To bolo potom smradu :-)
Připomněl jsi mi tím plamenem na sporáku jeden zážitek. V začátku /už je to dávno/ mého samostatného bydlení přišel Mistr na kontrolu plynového sporáka. Moudrý byl jak Šalamounove trenky a machroval. A že mladá paní, víte jak se zkouší únik plynu? Já nachystané mydlo, jar, ale děda, že nejrychlejší je to sirkama. Že kdo by čekal na bublinky?! A já už se pomalu kradla za roh kuchyně. Děda pustil všechny čtyři hořáky, chvíli mluvil a pak škrtl. Zapomněl, že si jeden hořák nevypnul .... Rana jako blázen! Viděla jsem kuchyňské okno jak se skla i dřevo prohnuly ven a skočily zpět do původní polohy. Bylo ticho. Nahlédnu zpoza rohu ke sporáku. Tam stál Mistr jako Lotova žena, ohořené vlasy, obočí a chlupy na rukách.... a rychle zavíral hořák. Oči se mu vrátily zpět až po štamprli. Bez řečí jsem nalila sobě i jemu. Procedila jsem mezi zuby, že má velké štěstí, že nejsem těhotná. Bo bych potratila.... Když odešel, pozametala jsem ohořelé chlupy, vyvětrala a nalila si do druhé nohy. Třepala jsem se ještě za hodinu. Někdy je dobré ustoupit. Alespoň za roh.
Citala som Tvoj prispevok na 3 krat. Medzitym som si utierala slzy.
Haha a to si ještě může pískat, že nemají zabudovaný alarm na velín hasičů a automatické hašení ve stropě, které se spouští kouřem. Mohlo být ještě veseleji. To jeden náš moudrý politik /o mrtvých jenom dobré/ si někde v podniku, který přijel navštívit s celou suitou, na tajnáša chtěl zapálit cígo. Zavedli ho do kuchyňky. To bylo slávy, sirén a vody za příjezdu roty hasičů...
Neter môjho zákonitého hrá na gitaru. Ja krájam bazalku. Dnes bude Caprese. Bazalka vonia. Až ohlušujúco. Blbosť, viem. Mám jej veľa. Pesto urobené. Časť rozdaná.
Mám rada saturejku. Oregano. Aj citrónové. Mäta je vraj pliaga. Množí sa. Nie v teple a vlhku. Mne v Španielsku skomírá. Medovka chytá hrdzu. Šalvia sa drží. Chcela som si urobiť radosť. Zasadila som colu. Tu som sa o nej dozvedela. Neprežila. Zalievala som.
Prečo o tom píšem? Najväčšia blbosť bolo kupovať hotové korenie. Vegetu. Rôzne zmesi. Na bravčové. Grilovanú zeleninu. Farmárske zemiaky. Grilované kura. Mala som ich doma aj dvadsať. Pri každom sťahovaní som ich vyhodila. Dnes si radšej namiešam svoje. azalku. Oregano. Chilli. Nasuším paradajky. Skúsim o rok ten nakladaný cesnak. Milujem kadeřávek=kučeravý petržlen. Nedarí sa mi. Priteplo. Zelerovú vňať rada. Tu to skoro nik neje. Od susedy som dostala plnú hrsť. Že odpad. Nigella je krásny kvet. A chutné korenie. Kupované korenie mi páchne. Toto nie je vegetateror. Je to o zvyku. Iste. Korenie nové. Čierne nepoužívam. Kardamom. Ďumbier. Sezam. To nevypestujem. Kúpim. Ale už nepotrebujem kupované korenie na ryby. Naučila som sa. Dám citrón. Občas kôpor. /Až tak ho nemusím/. Papriku nemôžem. Chilli si dodá každý sám. Cesnak detto.
Ďalšia blbosť: sóda bikarbóna. Miesto prášku do pečiva. Nikdy viac. Škoda cukety. Cukru. Múky. Vajíčok. Má pre mňa odpornú pachuť. Nie. Neprehnala som to. Radšej prdopeč. Krásne slovo.
PS: Ak máte veľa bazalky. Ja sa práve chystám na bazalkový olej. Pastu. Recept @klukodvody
varecha.pravda.sk/recepty/bazalkovy-olej-a-bazalkova-past...
len male upresnenie, aby niekto nebol zmäteny:
- kaderavek = druh kelu, nerobi hlavky ale trhaju sa jednotlive kucerave listy
- kuceravy petrzlen = kudrnka