Tolik na úvod. Protože se ví jaké jsme se ženou vykonávali povolání, přišel pan farář, jestli bychom nějak a někde neuvařili při příležitosti dnešního svátku a nějaký oběd pro 45 lidí. To platila farnost a myslím tím suroviny. No a tak jsme s manželkou samozřejmě řekli že ano. Máme malý domek a malou kuchyň a jinak nebylo kde. Ale zvládli jsme to udělat doma a pak se to odvezlo na ubytovnu a tam se ti lidé nakrmili. Tohle ale není důležité. Důležité je jaký to mělo výsledek.
Ti lidé, kteří patří mezi ty nejubožejší a mnoho z nás by se od nich docela s ošklivostí odvrátilo udělali téměř nemyslitelné. Oni byli upravení, oblečení asi do toho nejlepšího co vůbec mají a seděli u společného stolu a najednou byli prostě úplně jiní. Nevím jestli zavzpomínali na jinou dobu v které byli dříve, ale měli jsme z toho neuvěřitelný pocit a byli jsme hrozně rádi, že jsme to udělali. Možná, vlastně určitě zítra to bude zase postaru, ale dnešek pro ně byl svátkem a myslím že i pro nás, kteří jsme se na této akci podíleli a cítili jsme opravdovou radost a úlevu z toho, jaké máme štěstí, že můžeme žít jinak a asi jsme si začali vážit toho, že máme domov, zázemí a životního partnera na kterého se můžeme spolehnout. Kéž by takové kněze měli i jinde a alespoň jednou za rok udělali někomu radost.
Jen na závěr. Tihle lidé do kostela nechodí. Alespoň né u nás.
No tak to je náš dnešní zážitek.
dobré dni vám želám..nestrácajte po ceste žitím elán..:-)
Papež františek v tento den chodí navštěvovat tyhle lidi a zasedne s nimi ke stolu a pohostí je. Tak i na stole v tom domě bylo prostřeno a v jeho jménu se to celé konalo. Je to symbolika a je dobré se nad tím zamyslet. Na Štědrý den stále prostíráme s mojí milovanou ženou jeden talíř navíc. Co kdyby někdo kdo nikoho nemá zazvonil. Tak asi tolik. Srdečně Vás zdravíme a třeba se jednou i sejdeme. Potěšilo by nás to.
dávajú opr.