Ilúzie pána Komenského

kecupicekkecupicek 27. marca 2019 o 09:39

Nedávno som čítala článok pána profesora o tom kam posielame svoje deti. Písal v ňom o škole, ktorá je pre niektoré deti ako peklo. Vôbec sa tomu nečudujem, lebo na otázku ako deti volajú svoju pani učiteľku som dostala odpoveď : Je to ježibaba, je to bosorka, ba ešte horšie, je to Čert. Behá po triede, vrieska na deti a je strapatá ako čert. Vyrazilo mi to dych. Toľko lásky k deťom?
Takéto hodnotenie na adresu učiteľov som nečakala. A čo vy?

@zareaguj


30 odpovedí:
  • angelikasch - fotkaangelikasch 27. marca 2019 o 10:47

    Aj chlieb sa volá čert. Spíšeme petíciu za jeho premenovanie?



    @zareaguj
     1x babidka
  • nephilim - fotkanephilim 27. marca 2019 o 11:07

    Väčšinou som mala šťastie na učiteľov. No dodnes nenávidím prírodné vedy. Na ZDŠ sme mali učiteľku prírodopisu. Volali sme ju sviňa. Pretože bola sviňa. Ja som pred jej hodinami vracala. Iné spolužiačky plakali. Asi sa to učiteľov dotkne. Ale som za psychotesty pred vpustením do triedy. Uznávam, decká vedia vytočiť. Ibaže učiteľ je ten, čo to má zvládnuť. Na väčšinu vyučujúcich spomínam s láskou. A zapálim sviečku na hrobe.

    @Angelikasch Niečo máme spoločné. Obe sme skety. Ale moje komenty sú väčšinou k téme. Tie tvoje sú vedle jako bedle.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarradost 27. marca 2019 o 12:22

    Ako čas plynie-deň za dňom-život menej radosti má a stáva sa peklom..
    stráca sa úcta..pokora...vďačnosť..
    kým matérie na predaj viac než dosť
    hodnoty duševné sú vzácny u mnohých hosť..
    v škole ťažká práca..ubúda detí s prirodzenou úctou a rešpektom..
    a-málo učiteľov zvládne bravúrne svoje ponižovanie za rozdávanie sa..
    vidím to i vonku na ulici..
    rodičia strácajú sedliacky rozum..
    majú predsa uja gúgla a hromaduuuuu múdrych psychologov..
    a každý geniálne dieťa..
    žeby sme to odpozerali od politikov-to správanie..??
    Ja - spätne-vďaku skladám tým-čo ma učili..
    Učiteľ-si nenahraditeľný..!!
    Ďakujem...
    @zareaguj
  • klukodvody - fotkaklukodvody 27. marca 2019 o 14:15

    Přemýšlel jsem, jestli se k této diskuzi přidám. Já šel do školy v roce 1950. Začal jsem sice v Praze, ale náhle moji rodiče byli politicky nespolehliví a bydleli jsme na špatném místě. V současné době je to nejdražší ulice v Praze - Pařížská a přímo naproti na Letné se začal stavět pomník Stalina. Tak nás prostě vystěhovali do pohraničí. To je ale jen na úvod. Začal jsem tam chodit do jednotřídky. V celé škole byl pan řídící a jeho paní jako učitelka. To byli ti nejkrásnější lidé jaké jsem mohl v dětství potkat. Myslím duševně a charakterově. Stále na ně s hlubokou úctou vzpomínám. Potom se život zamotal a byl jsem v Mariánských Lázních. Tam jsem také všechny školy dochodil. Ano učitelé byli hodně oblíbení, méně oblíbení a úplně neoblíbení. Většinou měli své přezdívky. Ale nikdy nebyli zlé, kruté a už vůbec né sprosté. Přijít domů a nazvat kantora zle, tak jsem dostal takovou, až se mně hlava zatočila. Je to zlé, ale mnoho lidí vyměnilo srdce, lásku, pokoru, úctu a porozumění za peněženku. Tak si myslím, že je to tím, že rodiče nemají na děti čas a tak jim to vynahrazují tím, aby děti byli prostě In. Nám stačily v zimě tepláky a v létě kraťasy a nikdo nás nepovažoval za socky. No to se u mně změnilo až na Hotelové škole, tam jsme chodili v obleku a kravatě. Ach jak jsem to nesnášel. To co píši o rodičích se samozřejmě netýká zdaleka všech, ale ti co to tak mají a jejich děti nevidí příklad, dokáží strhnout ty ostatní, aby nebyli mimo. Tak jsem se nějak moc do toho opřel a vypadám jak starej mrzutej dědek. Ale věřte že to opravdu nejsem. Dědek věkem, ale určitě ne myslí a duší. A @ Radost krásně jsi to napsala a klidně podepíši každé Tvé slovo.
    @zareaguj
  • finczi - fotkafinczi 27. marca 2019 o 14:28

    @Klukodvody (27.3.2019 14:15)

    Nádherne, inteligentne a kultivovane vyjadrený názor! Z každého slová cítim úctu, životnú skúsenosť, lásku a pokoru zároveň. Skláňam sa pred Vami vážený pane nielen ako človek, žena, ale aj ako pedagóg. Ďakujem!
    @zareaguj
  • nephilim - fotkanephilim 27. marca 2019 o 14:46

    @Radost Bol to môj najmilovanejší profesor, ktorý povedal, že každý sme nahraditeľný. A ak nie, tak niečo nie je v poriadku, mladá dáma. Ak vypukne doma požiar, zachraňujem rodinu, rybky a jeho skriptá. Bol to nezabudnuteľný muž.

    Učiteľov máme v rodine. Je to nevďačná práca. Ale rovnako ako nie každá stará mama dobre varila, ani každý učiteľ je hodný úcty. Napísala som to vyššie. Mnohých som zbožňovala. Najmä tých prísnych. Boli najláskavejší. A to študenti vedia vycítiť. Aj oceniť.



    @zareaguj
  • klukodvody - fotkaklukodvody 27. marca 2019 o 14:47

    @Finczi (27.3.2019 14:28)

    Já opravdu nevím co na to říct. Jen veliké děkuji a manželka mně jen pohladila a usmála se. Ještě jednou velké a srdečné děkuji.
    @zareaguj
  • frezia68 - fotkafrezia68 28. marca 2019 o 06:31

    @Rados ť a @Klukodvody : píšete s prehľadom,život nás poučil,skúsenosti rôzne....tiež som vojnová generácia a poznali sme nedostatok materiálny,ale nie nedostatok úcty,skromnosti a pokory. Lebo práve tieto hodnoty tvorili v rodine zomknutosť,akúsi jednotu a vzájomnú oporu.Spoločné obedy a poďakovanie za jedlo bolo samozrejmosťou.A ak sme vylízali taniere a jeden súrodenec "zabudol",kopnutie pod stolom mu pripomenulo,čo má urobiť.A žiariace oči mamky,keď sme chválili jedlo,bolo zas nám odmenou.Nikdy nezabudnem na prvú,láskavú učiteľku.Na hodine kreslenia sme mali nakresliť líšku. V kreslení do dnes nevynikám,ale pani učiteľka chytila moju ruku a spolu sme nakreslili.Mohla som som znenávidieť kreslenie,ale opak sa stal....to dokáže dobrý pedagóg.Alebo ruština? Nemala som ju rada,ale zmaturovala som na jednotku,kvôli láskavej a múdrej profesorke.A mohla by som pokračovať a bol by to dlhý monológ.Mám dvoch súrodencov pedagógov,poznám,aké je to ťažké a náročné povolanie a ako pedagóg ovplyvní detskú dušičku od prvej triedy....či bude rád chodiť do školy a nájde vzťah k predmetom.S kreslením súviselo aj rysovanie...pauzáky a tuš , s tými som sa nekamarátila.Ale profesor,ktorý nás učil,pridal skoro na každej hodine aj zaujímavé rozhovory a životné skúsenosti....no,nesnaž sa. Obdivuhodní učitelia....vedia podchytiť snahu,mala som ich v úcte a obľube.Ale mám priateľku,ktorá odišla kvôli jednému učiteľovi zo školy-šikanoval ju " sedel " na nej.....aj takí boli,ale ja mám len dobré skúsenosti.Ale tiež nezabudnem,ako sme na zemepise v základnej škole stáli pred katedrou desiati žiaci a museli sme natrčiť dlaň so zovretými prstami a každý z nás vyfasoval trstenicou. Len raz,na výstrahu. Nezaškodilo a občas si myslím,že podobné právo by učitelia mali mať,hoci dnes sa to prísne odsudzuje.Sestra mala v triede aj Rómov a ak jeden sústavne vyrušoval a napomínanie nepomohlo,prišla k lavici a kázala sa mu postaviť. Bol vysoký,ale dostal facku.Dopadlo to dobre....bola obľúbenou učiteľkou a v triede bolo ticho. Život nám tiež rozdáva facky, s tými sa musíme vysporiadať,každý podľa možností.Ale mojim učiteľom patrí vďaka,úcta,obdiv. Ďakujem,páni učitelia.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarradost 28. marca 2019 o 10:23

    Priatelia-pridajte sa:
    dnes večer o 20tej pripíjam na šťastie a s vďakou a milou spomienkou všetkým učiteľom..
    aj tým "zlým"
    tí totiž pripravili nás do života- znášať krivdu,neúspech..
    živio..!!
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarhaji 28. marca 2019 o 10:39

    Spíš než Komenského ilúzia je to ilúzia života našej spoločnosti.
    Když si vybavím sebe ve škole, nebyla to zrovna idylka. Byla jsem rebel, bojovník za spravedlnost. Když došlo na lámání chleba, doma jsem sklidila vždy to stejné. Zpravidla facku - že jsem byl drzá na soudruha či soudružku učitelku, profesora či profesorku. Diskuze na téma kde je pravda či spravedlnost končila u nepsaného pravidla, že pedagog má vždycky pravdu. Nedejbože, když mi uklouzlo nějaké hanlivé přirovnání, hned jsem měla druhou. Mám plno veselých historek ze školních lavic. Pravda, nebylo to někdy příjemné, brala jsem to jako potupu, ale přežila jsem. No a v životě člověk zažije potup - jejda. Pravidlo - doma je rodič učitel a ve škole pedagog, jeho zástupce se všemi pravomocemi - bylo osvědčené, předávané z pokolení na pokolení. Jenomže vše podléhá změně, vývoji. Dnes se ukazuje, že ryby vyšly z vody na souš a suchozemská zvířata zase do vody. Kdo, kdy a kam jasné není.
    Udivila mě nedávno starší dáma, se kterou točili rozhovor ve vesnici, kde hlasovali, zda chtěji, nechtějí, aby se u nich ve vsi zbudovalo chráněné bydlení pro postižené. Byla proti. Argumentovala tím, že mají malého, asi tříletého vnoučka a ten že se bojí lidí, které nezná a rozpláče se. Nechce, aby se stresoval tím, že je bude potkávat.
    Zpět k pedagogům. Nechtěla bych učit ani omylem. Feminizace školství neprospěla, každou chvíli se překopává metodika, překopané překopat - podle chuti politiků, ministerských úředníků - kteří se nudí a vymýšlejí vymyšlené i nevymyslitelné. Pravda se stává lží a naopak. To platí i obecně. "Tě prsk!" Jsem ráda, že už mám svůj věk, své srdce - citění a že mám zdravý selský rozum. A to je to, o co se mohu opřít. Chválabohu!! Iluze života v dnešní společnosti je hodně pokřivené zrcadlo. Lidské systémy mají své chyby. Nic víc a nic míň. Každý si musí v životě projít vším, co se má naučit. Největší m pedagogem je každý sám sobě. Učit sebe a tím i druhé. S láskou!

    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 28. marca 2019 o 11:13

    Nemusím písať to isté, lebo všetky tvoje myšlienky plynú tak, ako by prúdili aj z môjho srdca. V rodine máme mnoho učiteľov, a keď počúvam, čo všetko zažili so žiakmi nasmejeme sa do popuku. Zastávam názor, že učiteľ má brať výstrelky žiakov s nadhľadom a nemal by sa dať vytočiť. Stále je lepšie, keď je so žiakmi kamarát, ale vyžaduje si to určiť pevné hranice. Keď som ja chodila do školy, boli by sme pre učiteľa urobili aj nemožné. Mali sme rôznych učiteľov, ale naši rodičia sa držali hesla, že učiteľ má vždy pravdu, a tak sme boli krotkí. Vyparatili sme všeličo, ale nikomu sme naschvál neublížili. @Radost (28.3.2019 10:23)

    @zareaguj
  • nephilim - fotkanephilim 28. marca 2019 o 11:32

    @Haji Na ZDŠ mi jeden rok bola triednou mama. Druhý rok teta. To by boli tiež vtipné historky. PS: Milovala som konce školského roka. Šmirgľovanie lavíc. Gumovanie a výmenu učebníc. A samozrejme hranie kariet. Nezabudnem na hodinu brannej výchovy. Mama si nasadila plynovú masku a predvádzala jej použitie. Rehotali sme sa asi tri roky.

    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarhaji 28. marca 2019 o 12:02

    @Klukodvody (27.3.2019 14:15)
    Přidám k lepšímu vyprávění mého tatínka. Rodiče mu chtěli mu dopřát široké spektrum vzdělání, nevyjímaje hudbu. Mno, tatínek moc uměleckých vloh neměl, jak se ukázalo později. Kreslení mu ve škole nešlo, i když si někdy měnil výkres s nejlépe kreslícím spolužákem, lepší známku prostě nedostal. Tatínkovi to vrtalo v hlavě. Později se ukázalo, že pan učitel měl s dědou nějaké rozpory. A bylo jasno.
    Teď k hudbě. Děda /otcův otec/ tatínkovi zaplatil učitele hry na housle, zakoupil nástroj a tatínek se začal učit hrát na housle. Nějakou dobu to probíhalo, tatínek poctivě asi dva roky chodil na hodiny a pan učitel poctivě učil. Tatínek doma cvičil, no s chutí to nebylo, ale prostě musel, děda na tom trval. Jednoho dne si pan učitel zavolal dědu a řekl mu, že opravdu nejlepší pro všechny bude, když další hodiny už nebude děda platit, pan učitel že výuku ukončí. Všem se prý uleví. Opět bylo jasno.
    Musím na tatínka "prásknout", že plno historek z jeho dětství a školních lavic tajil, s některými vyšel na světlo boží teprve až jsme odrostli. Byl pěkný samorost, pěkné číslo a nezbeda, hezky dědečka, učitele i okolí "trénoval".Známé přísloví: "Lezlo to z něho jako z chlupaté deky" bylo hodně trefné. Někdy jsem se nestačila divit. Ke cti dědečka musím napsat, že na mého otce nikdy ruku nepoložil. Svatý to muž.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarradost 28. marca 2019 o 12:46

    @Radost (28.3.2019 10:23)

    ja som svoj sľub nedodržala
    muž bol v lidli-kúpil vaječný-a mne sa už hlava točí..
    a na žiadnych učiteľov zlo
    nedopustí..
    Ďakujem za výsostne ľudskú tému @kecupicek
    :-)
    @zareaguj
  • nephilim - fotkanephilim 28. marca 2019 o 12:56

    @Haji Pobavila si. Husle sú moja tretia láska. Len klavír bol povinný. Nenávidela som ho. Dnes zapadá prachom. Ale ako podstavec pod akvárka s rybkami v poho. Na výtvarku som chodila asi desať rokov. Naučila som sa veľa. O kresbe, jedle i o sexe. Lebo však gymnazisti. Nesexovali sme. Veľa sme rozprávali. Rada na tie roky spomínam.

    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarhaji 28. marca 2019 o 13:16

    @Nephilim (28.3.2019 12:56)
    Někdy ani sebelepší učitel nepomůže. Kde nic není, ani čert nebere. Já toužila hrát na klavír. V první třídě, při výběru žáků do ZUŠ jsem neprošla. Že nemám hudební sluch. Těch proplakaných kapesníků... Nakonec jsem se na střední škole propracovala do školního sboru. Paní profesorka mě omilostnila /nebylo lidí/ a tak jsem zpívala ve sboru. Jen pro pár dívek platilo pravidlo - přidávaly jsme se na mrknutí. Nesměly jsme začínat s kolektivem, bo pak zpíval falešně i celý sbor. Když jsme se přidávaly, bylo to OK.
    Moje srdce se radovalo, alespoň nějakého aktivního hudebního vyžití se mi dostávalo. Kompenzace za ten klalvír. Vidíš, došla jsem tak o podstavec pod akvárko. Nemám ani to akvárko. Brácha měl akvárko s jednou rybkou. Jmenovala se Pepa. Jsme ho kolektivně zavraždili. Brácha odešel na vojnu a nezávisle na sobě nás s babičkou poprosil, aby jsme ho krmily. No a za patama nám chodil děda a sem tam také pokrmil. Jak šel čas, tu naši kolektivní péči Pepa nepřežil a natáhl ploutve, chudák. Dlouho jsme to bráchovi tajili.
    @zareaguj
  • nephilim - fotkanephilim 28. marca 2019 o 13:37

    @Haji Mám oficiálne štyri rybky. Neoficiálne jedenásť. Udatne ich tajím. A plánujem ďalšie. Rada darujem. Svet treba zamoriť rybičkami. Kŕmiť raz za dva dni. Spievať neviem. Vždy som túžila. Žiaľ... Pri umývaní okien si púšťam na starých gramo Dvorského. Susedia zatvárajú okná. Kultúrni barbari.

    @zareaguj
  • klukodvody - fotkaklukodvody 28. marca 2019 o 15:49

    @Haji (28.3.2019 12:02)

    No já jen musím ještě něco přidat. Mně vychovávala maminka. I když už je nesmírně dlouho na pravdě Boží, neustále jí děkuji alespoň ve vzpomínkách. Mého tatínka se snažili převychovat z nepřítele lidově demokratického Československa na přítele a tak jsem ho ani moc neznal. Když se po 10 letech vrátil tak se zabil. Takže pádná ruka maminky a výchova k úctě a pokoře, vážit si toho co mám, nezávidět, neškodit, a chovat se slušně. Díky mami.

    Jen ještě přidám to co jsem nedávno slyšel .
    Velký pan ředitel, silně zaměstnaný předal sekretářce zalepenou obálku od svého syna. Bylo to to, co si přeje k narozeninám. Tady máte kreditní kartu a vyřiďte to.
    Za chvíli se sekretářka vrátila a povídá - pane řediteli to nedokážu zařídit. Ředitel vzal obálku a tam stálo:
    Tatínku já si přeji jen jediné. Aby jsi se mnou každý den strávil alespoň půl hodiny. Nic víc nechci. Děkuji.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 29. marca 2019 o 10:01

    Trafila si to na prvú šupu! Pochopila si ihneď, že aj učitelia môžu byť dobrí aj chutnučkí ako chlieb. Škoda, že tak málo našich žiakov vie čítať aj medzi riadkami ako to chcú naši pedagógovia z NÚCEMU a snažia sa ich testovať z toho čo ich nenaučili. Petície nič neriešia. @Angelikasch (27.3.2019 10:47)

    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 29. marca 2019 o 10:07

    Potrebovala by som aspoň kilo kalifornských dážďoviek, s tými je menej roboty ako s rybičkami a kým by ich niekto spočítal už by boli rozlezené a niekde zaryté. Žeby to od niekoho odkukali?@Nephilim (28.3.2019 13:37)

    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 29. marca 2019 o 10:13

    Až keď čítam tvoje riadky dumám, že som tiež kúpila vaječný koňak na Vianoce a doposiaľ som ho neotvorila. Idem zistiť či sa nepokazil. @Radost (28.3.2019 12:46)

    @zareaguj
     1x radost
  • používateľ nemá avatarkecupicek 29. marca 2019 o 10:17

    Aj tak sme stále frajeri- moje celoživotné krédum@Radost (28.3.2019 10:23)

    @zareaguj
     1x radost
  • nephilim - fotkanephilim 29. marca 2019 o 11:27

    @Kecupicek Naznacujes, ze sa ti tu rozliezam? Nenadhadzuj take zaujimave temy. Kalifornske dazdovky mame. Dodam. Aj slepuchov. Aj srnky. A ako bonus macku.


    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 30. marca 2019 o 18:44

    A vieš, že som na teba z tohto uhla vôbec nepomyslela? Som rada, že ste to tak pekne podchytili a vyznali sa zo svojich citov, to chce skutočne silnú osobnosť, veľmi si to cením. Zisťovala som na nete veci ohľadom dážďoviek, tak som to pichla zo srandy aj sem, lebo naše v skleníku vyžral priateľ záhradkárov- Krtko domáci. Škoda, najlepší je osobný odber, ale už mi známa sľúbila. Srniek sa páslo v zime za našou záhradou cca 20 a narobili dosť škody, ale pohľad na nich je úžasný. Kŕmili sme ich jablkami, ale už majú iné, tak zaliezli do lesa. Mačky máme štyri. Za jednou slečnou behajú traja beťári a susedov pes sa na nich ukradomky pozerá a ani sa nehne.
    @zareaguj
  • mitzy - fotkamitzy 1. apríla 2019 o 10:27

    Mala som šťastie na väčšinu úžasných ľudí v škole od základky. Až na jednu mrchu zo strednej. Zasadla si na mňa ako mucha na med. No a tak som odišla na inú školu po roku. Na 15 rokov to bol pre mňa odvážny krok, moja mama našťastie netrvala na tom, aby som ostala niekde, kde sa po mne vozila táto pani. Netreba sa nechať biť. Dala som si prihlášky na dve iné umelecké školy, na obe ma vzali a vybrala som si jednu, kde boli profesorky úžasné a neľutujem vôbec ten rok hore dole.
    @zareaguj
  • pivonka - fotkapivonka 1. apríla 2019 o 19:25

    Na druhom stupni základnej školy ma učila matematiku pani Piláriková. Koľkokrát som rozmýšľala nad tým, ako to robila, že nás zvládla. Boli sme veľmi problematické trieda, zvlášť chalani, ale ona jediná to s nami vedela. To bola pani Pedagogička. A skutočne nás veľa naučila. V dospelosti by som sa jej bola rada poďakovala, ale nebola príležitosť.
    Zato som sa poďakovala našej slovenčinárke. Bola veľmi prísna, pedantná, bez akéhokoľvek zmyslu pre humor, vlastne sme ju nemali radi. Bola naša triedna a asi dvakrát sme ju aj k slzám dohnali. Ale aj ona nás veľa naučila. Neskutočne sa s nami nadrela a to, čo ma naučila, mi stačilo aj k mature. V dospelosti som ju občas stretla, zdravila a keď už bola staručká, tak som sa jej poďakovala za to, ako veľa ma naučila. Bola zaskočená, ale myslím, že jej to dobre padlo. Už je na druhom svete a tak som rada, že som to stihla.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 2. apríla 2019 o 10:41

    Mala som rada slovenčinárky. Na ZŠ to bola pani Gobanová, na strednej pán Novotný, ten nás až tak nezaujal. Ocenil moju maturitnú písomku za jedna a pochválil ma, že som ho milo prekvapila. Učil len to čo bolo v učebnici, nedal tomu ani žiadnu zaujímavú formu. Na výške to bola pani profesorka Počtová. To bola skutočne kapacita, mala učivo ako sa hovorí v malíčku a vedela ho aj vysvetliť. Prezývali sme ju Počtovnica. Lajdákom to vždy spočítala. Mala som ju rada. A ona vedela, že sa vždy prihlásim so správnou odpoveďou.
    @zareaguj
  • nephilim - fotkanephilim 2. apríla 2019 o 15:26

    @Kecupicek Dobrého učiteľa spoznáš na kilometer. Buď ti predmet sprotiví. Alebo ho budeš milovať. Na gymnáziu sme mali prísnu slovenčinárku. Neodpustila nič. Ale vždy nás vypočula. Požičiavala knihy. Nebála sa kontroverzných tém. Nezabudnuteľná veta: Verlaine a Rimbaud žili spolu ako manželia. Ostatní profesori boli zdesení.
    Robila tvrdé prepadovky písomkami. Dvakrát ma vyvolala po sebe. Samozrejme, že som to nečakala. Zlizla som prvú a jedinú päťku. Po slovách "veľmi ste ma sklamali" som sa hanbila ako pes.
    Po dlhých rokoch som opäť na chvíľu v rodnom meste. Nemám rada dotyky cudzích ľudí. Náhoda chcela, že sme sa stretli. V knižnici. Je už staručká. Vyobjímala som ju. Just mi tú päťku pripomenula. Aj po toľkých rokoch si pamätá žiakov. Triednej sme boli ukradnutí. Raz som bola Eliška. Potom Zuzana. Marcela. Namietala som, že sa tak nevolám. Odpoveď: to je jedno. Asi tak.


    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarkecupicek 6. apríla 2019 o 14:31

    Moja priateľka Naďka mala profesora, geniálneho matematika. Všetky dievčatá volal Zuzka a chlapcov Jožko. Nezaujímalo ho či výklad sledujú, alebo nie. Žil si vo svojom svete.Nemala som rada matematiku, tak som išla na inú školu, a tam na potvoru, ďalší geniálny matematik- profesor Indigo.
    @zareaguj
  • používateľ nemá avatarmilad 29. apríla 2019 o 19:04

    Prečítala som komentáre. Je v nich veľa pravdy. Učím 30 rokov a viem, kde školstvo topánka tlačí. Najhoršia je bezmocnosť............NÚCEM nevymysleli učitelia.
    Ale! Všetky deti sú dobré. Problémoví sú rodičia. A nezvaľujme všetko na dobu. Máme ju takú, akú si ju urobíme. Mne sa vypláca láskavá prísnosť a zníženie sa ku chápaniu žiačika. Krok po kroku stavať vedomosti jednu na druhej a tešiť sa z úspechov. Za všetko radosť z ostatných dní. Moji prváci čítajú! Neslabikujú, čítajú! A na margo neprajníkov, mudrlantov a tiežkolegov: vyskúšajte si túto prácu a až potom súďte. Veď ste to práve vy, ktorí sa desia každého voľného dňa, lebo neviete vydržať s vlastnými deťmi. Držím palce všetkým dobrým učiteľom.
    @zareaguj


Pridaj komentár do diskusie:
Táto funkcia je len pre prihlásených!

Pre pokračovanie sa prihláste svojou Varechovou prezývkou a svojim heslom:


alebo môžeš použiť:

Prihlásenie cez Facebook

Registrácia

Registrácia a používanie webu Varecha.sk je zadarmo.
Podmienky používania a ochrana osobných údajov




Inšpirácie z nových receptov
TOPlist