Rodina a deti

Moudrosti našich starkých, aj rodičov

haji - bez fotkyhaji, 29. mája 2020

Moudrosti našich starkých, aj rodičov pramení ze srdce a ze spojení s Matkou Zemí a s Bohem Otcem. Velmi ráda s Vámi posdílím různé múdrosti starých mám a otcov, mám a otcov, súrodencov. Moja babka, maminčina matka,
byla studnice různých průpovídek, moudrostí, ať už obecných či konkrétních. Určitě máte podobná přísloví i rodinná,
moudrosti, "okřídlené věty" či historky spojené se zdravým selským rozumem, předáváním zkušeností a nebo jen nadlehčující
různé těžkosti života, práce, vztahů. Podělme se: "Víc hlav víc ví!"

@zareaguj


Diskusia k téme

57 komentáre k článku
Moc mi pomáhá babiččino okřídlené úsloví, když něco spadne na zem, nebo vedle kastrolu, mísy, prostě jinam:
"Tam by teho vlézlo!"
Úspěch je zaručen. Nerozštílím se, vzpomenu si na babinku s láskou a plně jí dávám zapravdu. Zlost či naštvanost, tedy negativní emoce se nekonají. Hurá, to jsme chtěli!

Když nějaká práce vyjde jak má, hlavně časově:
"Vyšlo ti to, jak té dívce do těch Vánoc!"
Byla jsem strašně zvědavá a nikdy jsem pořádně této větě nerozuměla. Uhodila jsem na babinku a ta mi nakonec úsloví vysvětlila: Jistá dívka si šila a vyšívala výbavu. Stanovený termín, který musela splnit : Vánoce. Bylo toho moc, díky šití i po nocích, s velkým nasazením, skončila na chlup o půlnoci před Vánoci. Vyšlo jí to! Námaha završena úspěchem.

Na otázku : Kam jdeš? A bylo jasné, že jde na pole, či dělat něco velmi nutného a nevyhnutelného a jasného, ráda dědovi i nám dětem odpovídala:
"Utopit se!"
Jejda, zvlášť když jsme byli malí, nechápali jsme to.... někteří někdy i brečeli.

Určitě znáte klalsiku:
"Z h.vna bič neupleteš! A když upleteš, nezapráškáš!"
Nepotřebuje komentář.

Zaujímavá diskusia a určite tu budú pribúdať mnohé múdrosti.Mne ale utkvela zvlášť jedna,ktorá je vždy aktuálna a občas si ju pripomínam,ak zabŕdnem do rôznych diskusií na FB : " Nebuď v každom hovne lyžica
".Prepáčte za priamu reč,ale nech je to zrozumiteľné :-))))) ,lebo ozaj sa netreba do všetkého miešať a ani moje známe to porekadlo ( vraj maďarské ) nepoznali .
"Když budú všecí skákat do studně, ty skočíš také?"
Můj dědeček měl v oblibě rčení na téma půstu : "Není hřích co jde do huby, ale z huby."
@sovka62 Oko z Kašparovy krávy užívala aj moja babka a já ho mám!! Myslela jsem, že se ho časem zbavím, ale nenene, "Drží se jako veš!"

Tiež som si zapamätal výroky môjho otca, - žiadny strom do neba nerastie, ani sláva nieje nekonečná-, lebo- ten stoji medzi verajami - vyčkáva, na koho stranu sa pridá...
"Hladu na vás a červených polských vší!" říkávala babička, když jsme nechali jídlo a nebo nechtěli jíst. Dlouhá léta jsem tomu nerozuměla, až jsem někde přišla na článek o tom, jak za druhé světové války?! /nebo první?/ lidé, hlavně v Polsku chovali na těle vši a prodávali je. Vykupovalo jej zdravotnictví, či lékárny na pokusy? už si nevybavuju detaily.
tiež s už nevybavujem detaily, ale starší ľudia v mojom okolí hovorili: aký išiel, takú našiel, väčšinou sa to hovorilo o tých z mokrej štvrte, ktorí si našli podobnú partnerku.
používateľ nemá avatar
123
u nás na východe v niektorých regiónoch sa hovorí : "neužiraj pšika, bo ce ošika" dané do slovenčiny si : nezlosť psíka, lebo ťa očúra...
,, Čo sa doma navarí, to sa doma zje." (Netreba cudzím ľuďom vešať na nos interné záležitosti rodiny.)
,, Ani vtáci si nes*rú do svojho hniezda." (Netreba haniť vlastných pred cudzími.)
,,Zjedz tú polievku, inak bude plakať. " ... Tak táto veta ma vždy ako dieťa jediná presvedčila dojesť, lebo som nechcela aby bola polievka smutná :D
Skoro všechno jsem to slyšela a slýchala doma:-).
Přidám něco z tátovy zásoby - nesedej si na to studené, i starý havíř si dá pod zadek aspoň rukavice, - dej si něco na ty záda (míněno košilku), doplatíš na to, - jak můžeš jít bez čepice, víš kolik utíká tepla hlavou? ...
Jako holce mně to šlo jedním uchem tam a druhým ven. A hádejte, kdo si teď dá něco na ty záda, na hlavu a nesedl by si na nic studeného .
Pridám do zbierky jednu spomienku ako liečil náš pán doktor, keď k nemu prišiel pacient s tým, že má kašeľ, oproti okna ambulancie bol cintorín, ukázal rukou tým smerom a povedal - ako by boli radi tí čo tam ležia keby kašľali - a pacient bol rád, že tam ešte neleží, že môže kašľať aj na takú liečbu. Bolo to už veľmi dávno, ale dodnes sa to medzi ľuďmi spomína.
@babka123 (4.6.2020 08:31)
Môj dedko tiež vravel, že takých čo kašlú ani na cintoríne nepochovávajú, keď sme mu vyčítali prečo toľko fajčí.
Keď sme ho ako deti veľmi hnevali, tak sa nám zvykol vyhrážať: "Šak dočkaj, šak ti já otočím paty na spátek!". Hovoril to tak presvedčivo, že dosť dlho trvalo, kým som si uvedomila, že päty mám otočené dozadu.
"Opatri, nezašantroč!" - všetko treba po použití odložiť na svoje miesto. Veľmi užitočné pravidlo.
"Naráz hic a podruhé nic!" to používala babička, když děda navalil králíkům moc žrádla najednou. Používala to rčení například i tam, když se někdo něčím cpal přes míru a nezbylo na další dny.
"Si oblečená /chodíš/ jako vjejica!" - to když jsem byla víc než málo oblečená a bylo chladno, zima /bez čepice, košilky, ponožek, svetru apod./. Vjejicí nejspíš myslela povětrnou ženu, ty podle ní chodily spoře oděny. Ani nevím, jestli se to píše je nebo ě, doteď jsem slovo vjejica nepsala...
"Dočkaj času, jako husa klasu!" nepotřebuje komentář.
"Ten do trnek nevydrží!" to když byl někdo hodně nemocný a špatný.
@mamec (4.6.2020 11:53)
Máš pravdu. Teď když jsem si to nechala uležet v hlavě, tak povětrná - vějica, to ě je logické.
Z toho psa slanina nebude -keď sa im nepozdávala moja známosť
A môj ocino mi zvykol povedať, že mi uši vytrhá aj s koreňmi od samého zadku
Že ja raz zablúdim aj vo vlastnej obývačke
A že keby naša republika stála na takých základoch, ako mám ja, mali by sme Švajčiarsko
:-)
@smejkad (4.6.2020 19:41)
Haha Moj ocko bol plešatý. Ráda jsem mu na to odpovídala, že on ji nemá ani na ty natáčky. A byl klid. Bylo to úsloví z rádoby vtipu, kde se někdo ptá : na co má žena hlavu? a odpověď: na natáčky!
Mám bývalého kolegu z práce, pochádza zo Zarazic pri Veselí nad Moravou, jeho úsloví pochádza od jeho dědečka, který říkaval “ záleží na domluvě...”. A tým sa vždy vyriešila väčšina sporov. :-)
Maminka mi hovorila keď som sa rozišla s chlapcom...netráp sa moja ...jen pro jedno kviti slunce nesviti...a ešte jedno ,,,slnko každý deň vyjde aj keď ho pre mraky nevidíme,,,
Babička zase pomáhala prekonať žiaľ...dievka moja zíde z očí zíde z mysle. Každého volala dievka moja aj dcéru aj vnučku ..aj cudzie ženy...a ešte keď sme upratovali a nevymetali sme v každom kútiku a popod postele a popod a poza nabytok,,,upratuj vsede dievka moja ,,,nie iba tam kde farári tancujú,,
Ešte jeden dedkov výrok veľmi často ho používal v spojitosti s ľudskou pýchou ,,,žiaden strom do neba nerastie,,,,a ako sa do hory volá,tak sa z nej aj ozýva...dedko bol tesár rád používal také tieto porekadlá..a ešte jeden,,,,pýcha predchádza pád,,,,
Spomínam si tiež na jeden výrok bývalej kolegyne - načo je sprostému rozum?
1x haji
@kimlo (4.6.2020 19:55)
Moudrosti není nikdy dosti. Pěkné úsloví. Někdy domluvy padnou a pak "babo raď!".
Mám celkem nové úsloví, ze života: "Záleží na optice!" A to by se jeden divil, s čím vším se člověk může potkat.
Jeden můj starý známý rád používá trochu lechtivé úsloví: "Záleží jak leží!"
,,Dieťa,moje,ak sa ti niekto len vychvaluje,tomu treba dať,ak sa ti niekto len sťažuje od neho treba brať.":,,
Druhá starká,ak niekto zle odvidol-sfušoval robotu, tak hovorila, jaj to je taká robota,že drž komín,idem pre peniaze.
A do tretice od deda. Ten bol výrečný, na sfušovanú robotu vravieval : Tak je to robota,poď ma je..ť. My sne to prikrášlili,hovoríme p.j.
Moja maminka často používala všelijaké porekadlá a prislovia. .dnes sa už tak často v rodinách nepoužívajú...keď som bola nespokojná s darčekom,,,,darovanej kobyle na zuby nehlad,,,,alebo keď som nie dobre urobila čo mi kázala,,,aká práca taká pláva,,,,aký zadok taká záplata,,,veľký zadok veľká záplata,,,ešte aj keď som sa zle rozhodla,,,,nesadaj na koňa čo ťa nenesie,,,,a keď sme tarali piate cez deviate,nemalo to hlavu ani pätu,,,,zase mlatis prázdnu slamu,,,
Nuž aj ja niečo pridám. Moja mamka vravievala:,,Za takým vozom neutekaj, čo ťa nechce vziať". A keď som mala trápenie, povedala mi: ,,Ach Monika moja, čo aj srdce na dlaň vyložíš, dobrá aj tak nebudeš". Na srdce mi vždy kládla (aj pár dní pred odchodom) :,,Buď vždy statočná a skromná". Nuž, snažím sa...
"Čím hrnek nakypí, tým také smrdí!" - velmi adaptabilní příměr, že zázraky se až tak často v chování lidí nedějí - vodivá nit. Jak říkávala dál moje babi: "Podhoděnec ostane podhoděncem!"
"Starého psa novým kúskom nenaučíš!" nepotřebuje komentář.
... To je taky chlap, ako z gatí zdrap.
... samochvála smrdí..
... Vyťahuje sa ako sopeľ na rukáve..
... Kto sa chváli, treba mu pridat, kto lamentuje, treba mu vziať.
... Komu česť, tomu česť, pastierovi trúba.
... Komu sa nelení, tomu sa zelení,.... Asi vegetariam:-))
Spomínam čo sa u nás zaužívalo: Komu česť, tomu česť, pastierovi trúba. Nechváľ dňa pred večerom. Aký išiel, takú našiel. Nie je ten majster čo začne/prácu/,ale ten čo dokončí. Komu sa nelení, tomu sa zelení. Niektoré moravské som nepoznala, ale naše, čo ste písali používame tiež. Využijem v krížovkách. Vďaka vám...
Díky tomuto tématu v diskusi jsem si musela skočit do knihovny. Pamatuju si,
že knížky Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí jsou plné přirovnání a rčení.
Zatím jsem jenom nahlédla, ale moc ráda si po letech zase přečtu. A nejvíc si pamatuju, že ze všeckého je h.vno, enom ze včel je med.
@moravanka (8.6.2020 08:21)
"Stařečku, kolikrát sa mosí po zajícovi střelit, než chcípne?" ptá se vnouček starkého, kterému při honu ponáší náboje. Starký se ne a ne trefit...
Takových pokladů je v knížkách pana Zdeňka Galušky plno. Nářečí místní, dolňácké a pro mě velmi milé. "Letora" /povaha, životní jiskra/ postav, příběhy - jsou přesně "ono", co znám ze svého dětství. Krása, moudrost, srdečnost, lehkost a humor v těchto knihách mě vždy zahřejí u srdce.
Dědko měl v oblibě jedno místní přísloví: "Když podhořák spanští, ani štrůdl nežere!" tím je myšleno, že onen člověk společensky povýšil, nepamatuje si svoje kořeny, jí něco lepšího a nebo když už, tak jedině závin. Tímto se omlouvám všem dotčeným místopisným názvem. Nic osobního v tom není.
používateľ nemá avatar
123
no u nás sa tiež hovorieva : nič nie je horšie ako z gadžuli/žobráčky alebo tak nejako/ pani...

Oblíbené přísloví mojí babičky: "Když spí, ani chleba neptá!" neboli je od něj/ od ní klid.
"Přej a bude ti přáno!" a můj bývalý šéf k tomu rád dodával: "Tlučte a bude vám natlučeno!"