Moudrosti našich starkých, aj rodičov pramení ze srdce a ze spojení s Matkou Zemí a s Bohem Otcem. Velmi ráda s Vámi posdílím různé múdrosti starých mám a otcov, mám a otcov, súrodencov. Moja babka, maminčina matka,
byla studnice různých průpovídek, moudrostí, ať už obecných či konkrétních. Určitě máte podobná přísloví i rodinná,
moudrosti, "okřídlené věty" či historky spojené se zdravým selským rozumem, předáváním zkušeností a nebo jen nadlehčující
různé těžkosti života, práce, vztahů. Podělme se: "Víc hlav víc ví!"
"Tam by teho vlézlo!"
Úspěch je zaručen. Nerozštílím se, vzpomenu si na babinku s láskou a plně jí dávám zapravdu. Zlost či naštvanost, tedy negativní emoce se nekonají. Hurá, to jsme chtěli!
Když nějaká práce vyjde jak má, hlavně časově:
"Vyšlo ti to, jak té dívce do těch Vánoc!"
Byla jsem strašně zvědavá a nikdy jsem pořádně této větě nerozuměla. Uhodila jsem na babinku a ta mi nakonec úsloví vysvětlila: Jistá dívka si šila a vyšívala výbavu. Stanovený termín, který musela splnit : Vánoce. Bylo toho moc, díky šití i po nocích, s velkým nasazením, skončila na chlup o půlnoci před Vánoci. Vyšlo jí to! Námaha završena úspěchem.
Na otázku : Kam jdeš? A bylo jasné, že jde na pole, či dělat něco velmi nutného a nevyhnutelného a jasného, ráda dědovi i nám dětem odpovídala:
"Utopit se!"
Jejda, zvlášť když jsme byli malí, nechápali jsme to.... někteří někdy i brečeli.
Určitě znáte klalsiku:
"Z h.vna bič neupleteš! A když upleteš, nezapráškáš!"
Nepotřebuje komentář.
clovek nemusi byt mudry, len si musi vediet poradit
na svete je len jedina spravodlivost, ze roky pribudaju kazdemu rovnako
kto nechce byt stary, musi sa za mladi obesit
".Prepáčte za priamu reč,ale nech je to zrozumiteľné :-))))) ,lebo ozaj sa netreba do všetkého miešať a ani moje známe to porekadlo ( vraj maďarské ) nepoznali .
Keď sme chceli umývanie riadu po večeri odložiť na ráno, dozvedeli sme sa: Len umývaj, diovka moja, lebo čo večer vechtíkon, to ráno nechtíkon.
Můj dědeček měl v oblibě rčení na téma půstu : "Není hřích co jde do huby, ale z huby."
@sovka62 Oko z Kašparovy krávy užívala aj moja babka a já ho mám!! Myslela jsem, že se ho časem zbavím, ale nenene, "Drží se jako veš!"
U nas trochu netradicne:
- co nemusis urobit dnes, nemusis ani zajtra a hned mas dva dni volno
- bozie mlyny melu pomaly, ale je to seriozna firma
Rozumej pri hraní
,, Ani vtáci si nes*rú do svojho hniezda." (Netreba haniť vlastných pred cudzími.)
,,Zjedz tú polievku, inak bude plakať. " ... Tak táto veta ma vždy ako dieťa jediná presvedčila dojesť, lebo som nechcela aby bola polievka smutná :D
Přidám něco z tátovy zásoby - nesedej si na to studené, i starý havíř si dá pod zadek aspoň rukavice, - dej si něco na ty záda (míněno košilku), doplatíš na to, - jak můžeš jít bez čepice, víš kolik utíká tepla hlavou? ...
Jako holce mně to šlo jedním uchem tam a druhým ven. A hádejte, kdo si teď dá něco na ty záda, na hlavu a nesedl by si na nic studeného .
u nás se zase říkalo - víš, co by za to daly děti v ..... doplň podle momentální politické situace.
u nás sa říká jakú potkal, takú hopkal , pardon citace
Môj dedko tiež vravel, že takých čo kašlú ani na cintoríne nepochovávajú, keď sme mu vyčítali prečo toľko fajčí.
Keď sme ho ako deti veľmi hnevali, tak sa nám zvykol vyhrážať: "Šak dočkaj, šak ti já otočím paty na spátek!". Hovoril to tak presvedčivo, že dosť dlho trvalo, kým som si uvedomila, že päty mám otočené dozadu.
"Opatri, nezašantroč!" - všetko treba po použití odložiť na svoje miesto. Veľmi užitočné pravidlo.
"Si oblečená /chodíš/ jako vjejica!" - to když jsem byla víc než málo oblečená a bylo chladno, zima /bez čepice, košilky, ponožek, svetru apod./. Vjejicí nejspíš myslela povětrnou ženu, ty podle ní chodily spoře oděny. Ani nevím, jestli se to píše je nebo ě, doteď jsem slovo vjejica nepsala...
"Dočkaj času, jako husa klasu!" nepotřebuje komentář.
"Ten do trnek nevydrží!" to když byl někdo hodně nemocný a špatný.
Aj na písanie mal dedo dobré pravidlo - "Píš jak víš!"
Máš pravdu. Teď když jsem si to nechala uležet v hlavě, tak povětrná - vějica, to ě je logické.
A môj ocino mi zvykol povedať, že mi uši vytrhá aj s koreňmi od samého zadku
Že ja raz zablúdim aj vo vlastnej obývačke
A že keby naša republika stála na takých základoch, ako mám ja, mali by sme Švajčiarsko
:-)
:-)
Haha Moj ocko bol plešatý. Ráda jsem mu na to odpovídala, že on ji nemá ani na ty natáčky. A byl klid. Bylo to úsloví z rádoby vtipu, kde se někdo ptá : na co má žena hlavu? a odpověď: na natáčky!
Moudrosti není nikdy dosti. Pěkné úsloví. Někdy domluvy padnou a pak "babo raď!".
Mám celkem nové úsloví, ze života: "Záleží na optice!" A to by se jeden divil, s čím vším se člověk může potkat.
Druhá starká,ak niekto zle odvidol-sfušoval robotu, tak hovorila, jaj to je taká robota,že drž komín,idem pre peniaze.
A do tretice od deda. Ten bol výrečný, na sfušovanú robotu vravieval : Tak je to robota,poď ma je..ť. My sne to prikrášlili,hovoríme p.j.
"Starého psa novým kúskom nenaučíš!" nepotřebuje komentář.
... samochvála smrdí..
... Vyťahuje sa ako sopeľ na rukáve..
... Kto sa chváli, treba mu pridat, kto lamentuje, treba mu vziať.
... Komu česť, tomu česť, pastierovi trúba.
... Komu sa nelení, tomu sa zelení,.... Asi vegetariam:-))
Ale zato ja veľmi často používam vo svojom živote toto: Pán Boh pomaly chodí ,ale na nikoho nazabuda....a vždy sa mi to naplnilo...
Každý dostane to,čo si za svoje skutky zaslúži...
že knížky Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí jsou plné přirovnání a rčení.
Zatím jsem jenom nahlédla, ale moc ráda si po letech zase přečtu. A nejvíc si pamatuju, že ze všeckého je h.vno, enom ze včel je med.
"Stařečku, kolikrát sa mosí po zajícovi střelit, než chcípne?" ptá se vnouček starkého, kterému při honu ponáší náboje. Starký se ne a ne trefit...
Takových pokladů je v knížkách pana Zdeňka Galušky plno. Nářečí místní, dolňácké a pro mě velmi milé. "Letora" /povaha, životní jiskra/ postav, příběhy - jsou přesně "ono", co znám ze svého dětství. Krása, moudrost, srdečnost, lehkost a humor v těchto knihách mě vždy zahřejí u srdce.