Veselé příběhy z kuchyně

Moja mama hovorila podobne: Človek mieni a Pán Boh mení.

"Mamka, prečo dávaš do polievky pažítku?
Lebo je zdravá...
A keď bude chorá, pôjdeme s ňou k tete doktorke?"
...nápad našej najstaršej vnučky, tu platí - aká odpoveď, taká otázka :-)

Byla jsem vdana kratkou chvilku kdyz mi jednou moje polovicka rika ....dal bych si chlupate knedliky, uprimne jsem se priznala je neznam, v zivote jsem o nich neslysela a nejedla, tak mi prosim popis jak se delaji a zacala teorie pripravy k vareni...nastrouhaji se brambory, prida se mouka, vajicko, sul a zamicha se to, potom se vytvori knedliky, ktere se uvari, zacala jsem se smat vzdyt to jsou halusky, jen v drobnejsim vydani a ty prece delam s bryndzou nebo tvarohem, nevadi priste budou vetsi a s uzenym. Vim, ze nekdo rekne ze tam vajicko nepatri, ale pro mne to byla jistota ze se nerozvari a praktikuji to 54 let.

Nedávno som robila pecienku, mam rada hodne papriky na to, tak som z korenicky zlozila to sitko a svihla som tam dobré dve lyzicky. Skorice...

no mne sa podarilo do struhanych jablk na kolac nasipat namiesto skorice mlety muskatovy oriesok.

byly to me kucharske a pekarske zacatky, delal jsem tvarohovou babovku, mel jsem hodne tvarohu, tak jsem se rozhodl, ze nebudu setrit a dal jsem do testa dvounasobne mnozstvi tvarohu, babovku jsem pekl asi 2 hodiny, ne a ne ji upect, po tomto case jsem vyndal cernou penumatiku, ze ktere po rozkrojeni vytekal tvaroh :D

Manzel zvykne pri vareni vyvaru pridavat ku koncu horucu vodu. Zial nalial tam octovu vodu, ktorou som odvapnovala kanvicu.

@martamm (30.3.2020 11:30)

aj u nás kávu zalial takou istou octovou vodou z kanvice..aj osolil už viackrát-svoju kávu..aj..aj

nebyť korony-je svet raj..
:-)

Pred 44.rokmi ako “mladomanželka“
nie veľmi znalá varenia “každodennej” kuchyne, som varila fazuľovú polievku a robila zásmažku... Robila a nanovo robila a splachovala... Ono sa to po pridaní tekutiny akoby “trochu sekne” a ja neznalá veci som si myslela, že to mám zle urobené... Tak hanba / nehanba - klopi klop staršej susedke
na dvere a to už so slzami v očiach :-)

@martamm (30.3.2020 11:30)
Jaaj, ale na vine si bola asi Ty. Zabudla si mu to povedat. Aj ked ocot je dost citit.

Tuto diskusiu jsem vložila včera, když jsem zjistila, že místo kuřecích jater jsem si z mrazáku vytáhla - kostky jeleního masa. Pravda vyšla ven, když rozmrzlo... Naštvaně jsem maso přeložila do nového sáčku a dala zpět na mrazák. Vím, že to nebylo moudré, ale co s ním, když navařené už z velké části bylo. To je tak, když si jeden sáčky nepopíše a pak si myslí, že vytahuje to pravé.

Jedna moja známa varila nedeľnú polievku, hovädzí vývar. Ku koncu ho išla precedit, a precedila ho rovno do kuchynského drezu, do odpadu... takze jej zostalo len mäso a varená zelenina. Hovorila za vtedy aj plakala...

No, tak ako spomína @kimlo , ja nie, ale moja známa dali variť huspeninu, odišla adcére prikázala, aby ju ustriehla, keď sa doavrí....prišla domov a v hrnci tiež len mäso a zelenina, ona to zliala :-)

Nebylo to často, ale jednou mě, maličkou, hlídala babička. Babi v kuchyni vařila oběd. Já se venku hrála s novým kýblíčkem. Ten rok se s jarem naléhlo neskutečné množství malých zeleno hnědých žabiček. Babička mě volá k obědu, dědeček už se také vydal na cestu z práce domů, byl na doslech. Vyšla jsem schody, vešla do kuchyně. Babi obrácená ke kamnům. Přinesla jsem jí tu radost v kýblíčku, žaby jsem milovala. Poctivě nasbírala jsem je s láskou vysypala na prostřed kuchyně. Když to babi zjistila, bleskovou rychlostí s křikem vyskočila na židli a ze židle na stůl. Bylo teplo, okna otevřená, babiččin křik, plný hrůzy se nesl ven. Dědko doběhl do kuchyně a nevěřil vlastním očím. Babi na stole, já na zemi sbírala žabičky, moc to nešlo, byly rychlejší než já. Děda musel na čtyři za mnou, posbíral žaby, letěly i s kýblíčkem z okna. Babičku sundal ze stolu. Už nekřičela, ochraptěla, klepala se hrůzou. Dědko mi udělal přednášku, babka odpoustila. No a ockovi nic nepověděli. Nešel daleko pro tělesné tresty. Dodnes nechápu, proč to s babkou tak zacvičilo. Také krásné maličké žabičky!

Haji, teba sa nedá nemilovať

@haji (30.3.2020 17:37)
Boze, mne slzy tecu! Ja mam jednu so slimakmi. Pridam, len musim este nieco dorobit.

Toť nedávno som varila cestoviny do polievky - písmená, poznáte isto... vzala som cedník a vyvarenú cestovinu zlievala. Vzápätí mi volal môj milý a ja mu vravím : musíme kúpiť iný cedník, lebo všetky ,,I,, aj ,,J,, sú preč. Veľmi sa smial...

Tak jsem byl ve druhém roce v učení. To jsme ještě v roce 1958 měli sporáky na uhlí. Večer mně řekl šéfkuchař že až se zavře kuchyň na teplá jídla, že mám nasmažit bavorské vdolečky na ráno a těsto že mně kyne v cukrárně. Všichni odešli jen na studené zůstala kuchařka a já začal smažit. No vdolečků požehnaně a těsto neubývalo. Tak mně to přestalo bavit a protože nebylo kam, tak jsem zbylé těsto nacpal do toho sporáku. Ještě byl vlažný, ale bez ohně a šel jsem domů. Když jsem přišel druhý den do práce, dostal jsem nejdřív pár facek od šéfa a potom od údržbáře. Bylo to ja v pohádce hrnečku vař. Museli sporák rozebrat všechny pláty, bylo jich 12 všechno vyčistit a těsto zlikvidovat. Určitě nikdy nevyhodím těsto do sporáku.
Všechny zdravíme.

Ja som chcela variť špenátovú polievku. Ponáhľala som sa niekam, reku to bude raz dva. Vybrala som kocku z mrazáku, šupla do hrnca, a až potom zbadala, že to je petržlenová vnať, keď sa to začalo topiť! Odvtedy lepky s názvom ešte pre istotu prelepujem izolepou, aby neodpadli ako vtedy.

Ako mladé dievča som si v lete privyrábala v jednej reštaurácii. Bolo nás tam viac brigádnikov, na place aj v kuchyni. Raz kuchár vytiahol zo skladu asi 20 balíkov kolienok a povedal brigádničke aby napustila do kotla vodu a tie kolienka uvarila. Úlohu splnila, napustila studenú vodu, vysypala kolienka a dala variť. Keď to kuchár zistil bolo už neskoro. Lepkavú surovú kašu vyhodili, kotol umyli a dievča sa naučilo, že cestoviny sa dávajú do vriacej vody.

V písanke, ktorá bola označená ako "Kuchyňa," som našla recept: Výborné beladické rezy: za váhu 5 vajec postavíme práškový cukor a múku... Postavila som vážky, na ne som dala 5 vajec, za vážky som postavila sáčok práškového cukru, múky a ostatné suroviny. A ďalej som nevedela ani hnúť. A tak som čakala. Chcela som prekvapiť mamu dobrými beladickými rezmi od našej tety Etelky. "Prepánajána, prečo si všetko porozkladala po stole?" "Keď je v písanke napísané ..... " Bola som asi šiestačka a mali sme nepovinný krúžok varenia a "varili sme" jednoduché jedlá pod dohľadom starej súdružky učiteľky (ona varila a my sme prizerali), myslela som si, "ha, dokážem všetko ľavou zadnou". Teraz viem: Varenie a pečenie je umenie.

Moje úplně první samostatná akce, když nepočítám míchaná vajíčka, byla někde kolem mých cca 12 let. Vybrala jsem si recept z mezinárodní kuchařky Crepes Suzette s pomerančem. Chvíli mi trvalo "nanosit na hnízdo" suroviny, hlavně se dostat k pomeranči /tenkrát nedostatkové zboží/, též nenápadně uzmout máslo z lednice... Další úskalí byla pánev, jediná v domě, nestála za nic. No a hlavní bylo najít volno, když babička odešla z domu a děda byl na poli, též bráchu jsem u toho nepotřebovala. Oh, to byly přípravy. Pak rychle, rychle, aby bylo hotovo a abych zahladila stopy i před maminkou, která se vracela z práce. Mno, rychle hotovo nebylo. Výsledek byl žalostný. Vysoké, tuhé, potrhané podešve, nespravil to ani přeliv s pomerančem. Jíst se to nedalo. Šup s tím do popelnice, rychle všechno uklidit, umýt, vyvětrat. Stejně mě babi chytla na hruškách, bo v popelnici objevila torzo výtvoru a někde zmatlané utěrky. Patřičně mě vyhubovala. Že jídlo se nevyhazuje a co jsem dělala. Když jsem jí ukázala recept, ztratila dech. Nikdy palačinky nedělala, vařila a pekla klasiku, důležité bylo "se s tím nehrát", bo musela vyrazit na pole, poklidit zvířata, dělat plno dalších domácích prací. Pronesla něco o tom, že škoda surovin a hlavně toho pomeranče. Polykala jsem poničenou pýchu a slzy. Mezinárodní kuchařka jela zpět do knihovny a dlouho jsem ji neotevřela, ani skrz nádherná fota.

@zolik (30.3.2020 15:08)

Presne tak a zhodou okolnosti tam nalial tu vodu, ked som na chvilku vysla z kuchynec

@kimlo (30.3.2020 16:21)

Nemozem si pomoct, ale Tvoj prispevok ma poriadne rozosmial, predstavujem si vyraz tej kucharky po akcii :)))

@haji (30.3.2020 17:37)

Ja viem prečo sa tak bála, asi si myslela že sú to zakliaty princovia a bude ich musieť všetkých pobozkať.

Kedysi som robil ryžu. Ako sa varila tak som odskočil do obývačky k televízoru, zaujal ma jeden program. Veď len chvíľu mrknem a som späť pri ryži. No veľké makové, tak som sa zahľadel do telky, až zrazu veľký smrad v obývačke a v kuchyni nebolo nič vidieť od dymu. To je hrozný smrad zhorená ryža. Kuchyňa a obývačka sa musela vymaľovať, totiž nie a nie smrad odstrániť. Nuž začiatky sú také.

Kolegyňa sa kedysi dávno rozhodla, že vyskúša novinku tých čias a doma si urobí karamelový likér. Dala do hrnca a do vody variť 2 konzervy SALKA. Asi 45 minút sa motala v kuchyni a potom v telke začal veľký hit tých čias "Modrá lagúna" a ten si predsa nemohla nechať ujsť. Sedeli pred televízorom celá rodina, až kým sa z kuchyne neozvala rana, ako z dela. Až po chvíli nabrali odvahu vôjsť do kuchyne a našli salko polepené všade. Steny, plafón, skrinky, stôl, stoličky, koberec, záclony, záves, proste všetko na čo pozreli, bolo od lepkavej horúcej hmoty. Ešte dlho spomínala, že niečo síce zachránili, ale väčšina vybavenia kuchyne skončila vyhodená v smetiach. V živote už domáci karamelový likér nerobila, ale my v práci sme sa pobavili.

Tak jsme dostali jako svatební dar papiňák. To bylo před 40 roky. Byl to takový ten hliníkový, myslím že se to dováželo z Maďarska nevím. Nastěhoval jsem se k manželce a začal jsem dávat byt hodně do pořádku, protože žena tam byla jen občas, protože jezdila po zájezdech s orchestrem, kde hrála. No a tak jsem také vymaloval kuchyň. Koupili jsme uzené koleno a že vyzkoušíme papiňák. V životě jsem v tom nevařil a žen samozřejmě také ne a návod nebyl. No tak jsme dali hrnec na sporák a dělali si své. Najednou to začalo syčet jak parní lokomotiva, takový ventilek nahoře to mělo, ten lítal, točil se a syčel. Pára se z toho valila a nějak dlouho jsem přemýšlel co s tím. Rána, koleno po celé kuchyni, vývar úplně všude a bylo vymalováno. Hrnec jsem hned vyhodil, s manželkou jsme po sobě koukli a kdyby nás někdo viděl, tak si myslel že jsme se zbláznili. Smáli jsme se jako opravdoví blázni, vzali jsme se za ruce a šli do kavárny na kafe. No přece se svět nezbořil.

Milá @haji , zase jedna milá téma, vďaka!!! Tak dobre sa to číta, človek sa pousmeje aj zasmeje, to je v dnešnej korona-dobe veľmi dôležité. Toľko milých a veselých (samozrejme po čase) zážitkov..... Chcela som aj ja niečo pridať, ale na nič si nespomínam.:-(( Nie že by sa mi v živote nič také nestalo, ale asi už úraduje teta Róza... :-)) Pozdravujem všetkých a prajem dobrú náladu a najmä pevné zdravie.

Ako mladas a novy expert Polytechny v afrike. Som dostal za ulohu spravit avokadovy salat, ty starsi vedia ze daco ako avokado neexitovalo v CSSR. Tak som sa opytal co s tym, no pokrajaj to ako hrusky, ( bolo tvrde ako beton), asi to boli to isty vtipalkovia co si robili doma srandu z bazantov.
PS: no a ked sme isli na Vianoce na dovolenku tak sme nakupili tie najvacsie ananasy ake sa dali kupit tak cez 5 kilov.... A pekne v sietovke s tym gigantickym ananasom sme sa postavili pred manderlak na zastavku, a kazdeho sme dirigovali ze tam za rohom na Dunajskej ich maju v zelovoci.
Inac vydlabat ananas pokrajat vnutro na kocky zaliat kubanskym bacardi rumom,

Moja sestra, mohla mať vtedy 14-15 rokov, si zmyslela, že uvarí slimákov. Veď keď to jedia francúzi. Bolo to cez prázdniny, rodičia v práci, sestra zobrala hrniec a dala variť vodu. Do vriacej vody hodila aj 10 slimákov ktorých pozbierala na záhrade. Keď som protestovala, že sú živí, vysvetlila mi, že to sa tak musí, francúzi to tak robia. Lenže rýchlo sme zistili, že to asi tak nebude. Hrniec začal smrdieť tak príšerne, že ani intenzívne vetranie nepomáhalo. Kuchyňa smrdela aj keď prišla mama domov a hrniec aj s obsahom bol dávno vyhodený. A my sme až po rokoch zistili, že slimáci sa pred varením musia nechať vyhladovať :-)

No, papiňák, teda na Slovensku viac známy ako kuchta. Jednu som vyfasovala ako svadobný dar. Veľmi mi pomáhala, keď sa nám narodili dvojčatá, varila som v nej skoro denne. Keď dievčatá začali liezť, ich najmilšou hračkou boli hrnce. Poukladané jeden v druhom chytili za ucho a ťahali kým nespadli z police a nehrkotali po celej kuchyni. Zakazovala som im to, ale nie vždy som ich ustriehla. Hrabali sa tam často.
Chzytala som sa variť hovädziu polievku, samozrejme v kuchte. Lenže! Zistila som, že na kuchte chýba ventil, ten čo sa točil na vrchnáku a vypúšťal paru. Iste ho vzali dievčatá, ale nevedeli by povedať kam ho dali, ešte nehovorili. Už nebol čas variť klasicky. Tak som si zastrúhala kúsok drievka a otvor som zapchala. Po čase som kuchtu išla skontrolovať. Obrbtavela som. Veko bolo na jednej strane vytlačené nahor, úplne zdeformované. Vyzeralo to,že každú chvíľu povolí. Varila som na sporáku na pevné palivo, takže žiadne vypnem plyn, či platničku. Tak som kuchtu opatrne vzala (hoci mi bolo jasné, že riskujem prinajlepšom ťažký úraz) a cez otvorené dvojkrídlové dvere som ju vyložila na dvor do snehu, za to krídlo, ktoré bolo zavreté. Po chvíli som opatrne vytiahla drievko /stála som schovaná za tým zavretým krídlom, len ruku som vystrčila). Polievka, natešená, že sa dostane na svetlo božie ,syčala cez otvor. Našťastie jej ostalo dosť nao obed a mäso bolo v poriadku.
Asi týždeň som sa čudovala ako zvláštne sa nám rosia okná na tých vchodových dverách Jedno bolo zarosené, druhé nie. Nedalo mi to pokoj, tak som išla tú rosu zotrieť. Nešlo to, okno bola zarosené zvonku. Zvonku? Fyzikálne zákony prestali platiť? No, neprestali, žiadna rosa, to bol tuk z tej polievky, a bol aj na celých dverách.

@sovka62 (4.4.2020 19:28)

Tak to si mala este stastie, este ked sme byvali v panelaku, susedom vybuchol papinak v kuchyni, nastastie tam zrovna nikto nebol, ale kuchyna bola ako po boji, museli celu vymalovat. Suseda v nom varila fazulu a asi supka zapchala ventil a bolo vybavene. Okamzite moja kuchta isla z domu, odvtedy mi tento certov vynalez nesmie do chalupy.

Tiež som zažil s kuchtou (papiňákom) infarktovy stav. Cestoval som z Košic do Žiliny a v kupé nejaká pani (mal som vtedy asi 20 rokov) od Kysaku až po Vrútky nám opísovala, ako jej kuchta vybuchla a ako sa pár mesiacov liečila na kožnom, lebo jej mäso z vybuchnutej kuchty pristalo na tvári. Po príchode domov sestra akurát niečo kuchtila v nejakom divnom hrnci. Pýtal som sa, čo to má? Ona, že vraj kuchtu. Reku, tebe šibe? V tyom si kuchta prvýkrát odfukla, ja som bol v momente v polohe ležiaceho strelca a rýchlosťou blesku som sa odplazil do chodby. Keby som sa nehanbil, tak by som sa vám aj priznal, že som si aj čvrkol do trenírok. A sestra sa tak naľakala mojej reakcie, že si aj ona čvrkla.

V maji 1981 vyzerali Kramare uplne inak ako dnes. Ziadna zastavba, len luky, lesiky a zahrady. Byvali sme pod televiznou vezou na Kamziku. Ako male deti sme sa velmi radi tulali po vonku a domov prichadzali az na veceru. Moj vtedy 6-rocny brat niekde nasiel staru gumenu cizmu a nazbieral do nej slimaky. Par dni predtym sme pozerali na ORF program o vareni (to bola jedna z velkych vyhod byvania pod TV vezou. Mali sme ORF1 aj 2) a on chcel aby mu ich Mama urobila ako v televizii.
Mama vylozila cizmu aj so slimakmi na logiu, vediac z rakuskeho TV, ze ich musi nechat vyhladovat. Neskor po veceri prisiel sused, ktory byval nad nami na Drink a stazoval sa nasmu otcovi, ze toho roku asi zmutovali slimaky, lebo ich ma na 3. poschodi plny balkon. Otec nevediac Nic o bratovej akcii najprv polemizoval so susedom o moznych pricinach a dosledkoch. Potom nalial druhy Drink a isel sa opytat Mami co si o tom mysli. Do polnoci sme oberali susedov a nas balkon od slimakov.

Ked uz rok 1981. Je to rok narodenia najstarsieho syna a samozrejme prveho potomka mladej rodiny. Smola bola, ja som odchadzal do terenu na dva tyzdne, rodicia odchadzali na dovolenku do Soci na 10 dni. A manzelka do porodnice. Po 4 dnoch ma konecne zastihli na telefone, mas syna. No samozrejme som sa ponahlal ako sa dalo. V den D, vystupil som spinavy a unaveny z autobusu a rovno do nemocnice. Bolo to v pravy cas. Manzelku a syna mi prepustali z nemocnice na druhy den. A co by nespravil cerstvy otec pre potomka a maminu. Spytal som sa co by chcela? A dostal som odpoved, ktora mi v tom case nepripadala zvlastna. Mlady, stastny a hlupy. Odpoved bola, chcela by som vyprazany syr s tatarkou ahranolky. No a co. To dokaze kazdy co vie citat. Bol som frajer, ktory sice dovtedy navaril iba caj, ktory nemohol pripalit. Ale kucharske knihy predsa existuju aj pre zacinajucich kucharov. Takze som sa rozhodol, no problemo. Manzelku a syna som dopravil domov, dal ich do postele s tym, ze ked si oddychnu bude pripraveny obed. A ako spravny hrdina som zacal. Podla kucharskej knihy, ktoru sme dostali mimochodom od svokrovcov ako svadobny dar, som si ripravil pol litra oleja, 3 zltka, sol, ocot a citronovu stavu. Zial Namysleny cerstvy otec, co je na tom tazke, smaril som vsetko do mixeru. Nebudem sa predsa zdrzovat takymi zbitocnostami ako citat postup. No po pol hodine som bol uplne zufaly. Co teraz? Majoneza nebola hotova, manzelka skoro vyspata, syn hladny, no horor. Spanonosna myslienka. Dietna sestra z nemocnice, ktoru som poznal cez jej manzela, ktorynas trenoval lyzovanie. Co mam robit prosim? tekze sa mi tak trosku vysmiala, mozno viac ako trosku. Ale tatarka bola nakoniec hotova. Koho zaujimalo, ze jej bolo viac ako jeden liter, Rychlo som spravil syr a hranolky. A zdalo sa ze vsetko je v poriadku. Vsetci spokojny, milovana osoba sa najedla ako nikdy pred tym. A problem nastal par hodin neskor. Ked sa to vsetko dostalo do mlieka.
Mimochodom, rodicia volali z letiska, ci maju vnucku alebo vnuka. Na vratnici bolo povedane vnucka. Ake to bolo prekvapenie po navrate z Soci, starky zacali Barborka sem, Barborkam tam, a skoncilo to pri kupani.

Ach, jaj, @kecemis , nasmiala som sa. Typický chlap, návody a recepty čítať netreba, to je pre pánov tvorstva pod úroveň. Tiež mám doma takýto exemplár, už vyše päťdesiat rokov, darmo napomínam, pripomínam, nič sa nemení. Asi to tak máte nastavené od prírody a tak vás milujeme takých akí ste.

A ešte ku kuchte. Ak sa s ňou naučíte pracovať, niet lepšieho pomocníka. Bravčové mäso 35 minút, hovädzina 45 minút, hydina 20 minút, zemiaky a ryža 3 minúty, atď.
Nedám na ňu dopustiť a som tým všeobecne známa, až tak, že momentálne vlastním štyri. Jednu som si kúpila, a dva razy dve (lebo ich predávajú menšie a väčšiu s jedným vekom) som dostala. Našťastie majú rôzne veľkosti, 9 litrov, šesť litrov, päť litrov a tri litre, tak ich používam podľa potreby. V podstate na všetko, okrem pečeného mäsa a hovädzieho gulášu, ten dusím v hrnci, lebo v kuchte sa cibuľa nerozvarí.

@sovka62 (5.4.2020 07:46)

Vlož do hovädzieho gulášu celú cibuľu (podľa množstva aj 2-3),po uvarení ju vyber a s troškou šťavy rozmixuj a vlej späť.Ja tiež nemám rada varenú cibuľu,tak napr. do ryže dávam celú a po uvarení ju vyberiem.Takže tam je,aj nie je,ale ryžu dochutí. :)

@viera1 , ďakujem za radu. Vyskúšam. Mne kusky cibule nevadia, vadí mi, že keď sa nerozvaria, nezahustia šťavu. Dúfam, že tvoja rada pomôže.

@sovka62 (6.4.2020 05:58)

Len ešte malá poznámka:rozmixovaním cibule šťava dosť zbledne a to sa nemusí niekomu páčiť.Vtedy stačí kvapnúť pár kvapiek sójovej omáčky.Pozor na koncentráciu omáčky,ak je hustá (dunkle soya sauce),tak stačí pár kvapiek.A šťavu pri guláši najviac zahustí vrchná blana kližky,mnohé gazdinky ju orežú a vyhodia,treba ju tam dať variť a po uvarení vybrať.To ty samozrejme vieš,to je rada pre začínajúcich kuchárov.:)

@sovka62 (5.4.2020 07:46)
Souhlas. Tlakový hrnec používám a vždy dbám o dodržení pravidel bezpečnosti provozu. Někdy se to může zvrhnout a z tlakového hrnce se stane fyzikální veličina. Mám takové dva příběhy. Jeden se jmenoval hovězí srdce na špeku v tlakovém hrnci a druhý sójové boby. U vaření srdce jsem se šla dívat na zprávy a zaspala. Hluboko po půlnoci jsem se probudila, zaznamenala divný pach. Když jsem si na cestu rožla, v pokoji bylo do půlky výšky bílo, v kuchyni tma jako v pytli, jen žhavý, rudý hrnec na plotně. Po základním vyvětrání se ukázaly černé chaluhy visící ze stropu, záclon,stěn a smrad přímo vražedný. To už na mě zvonil soused, že někde hoří, ať volám hasiče. Tlakáč jsem vypnula, ani mě nenapadlo se ho chytat. Pak jsem ho drhla několik týdnů, vyzkoušela všechny možné způsoby - sůl, soda, ocet, čistidla, písek, drátěnky všeho druhu. Až byl čistý, nefungoval. Roztopilo bezpečnostní pojistku. Nešla sehnat. Šel do kontejneru, čistý jako slovo boží.
A sója byla také fajn. Než jsem našla poměr sója, voda, několikrát mi nahodilo celičkú kuchyň jemným aerosolovým lepkavým prskem ze soje. Nevzdala jsem se a dodnes si ten poměr soja/vody pamatuju. Pravda, vody na umytí a oprání okolí bylo třeba hoodně.
Přesto své tlakové hrnce miluju. Mám klasický a elektrický. Zvlášť v létě je ráda ocením.

@viera1 (6.4.2020 07:26)
Jednu vec som sa naucil v azii, ked je slane pridavaju cukor na zvyraznenie chute.
Takze ked robim gulas vzdy pridam thajsku chilli sladku omacku.

@2010 (6.4.2020 15:16)
Velmi dobrá informace, něco na tom je. Do slaného pokrmu štipka cukru. Do sladkého pokrmu štipka soli. Úspěch zaručen. Chuť pokrmů sa pozdvihne. Štipka cukru je dobrá i ve slaných pomazánkách, je až neuvěřitelné, jak se chuť pomazánky "zakulatí", zlahodní.

@2010 (6.4.2020 15:16)

Máš pravdu,je to tak.A pri mojom segedínskom guláši som sa musela obhajovať pre takúto reakciu:"hm...prečo cukor do segedínu?????????????????????????to je asi omyl!!!!!!!!!!!!!". Pisateľka si myslela,že tam cukor dávam na zmiernenie kyslosti kapusty,pričom ja kapustu nepremývam a na záver tam vlejem ešte vodu zo scedenej kapusty (jušku).

Milá @haji. Toto bol super ťah, naozaj výborná téma. Na niektorých príbehoch som sa neskutočne pobavila, pri @zolik ovej story o slimákoch som plakala od smiechu. To proste nevymyslíš, to je život. Hlavne dnes, keď sa na nás valia samé negatívne správy, táto tebou vymyslená "debata" je balzám na dušu. Ďakujem.

Moje nervy, balzam samozrejme s krátkym "a".

@kecemis (4.4.2020 23:52)
Boze, Ty si to mal pekne huste! A Barborka sa vola?

@haji tak si dnes tak varim a popritom pozeram spravy.
Blavaci isli domov na Vychod a doma sme ostali len my Bratislavcania. Aspon tak mi bolo aj referovane. A ked pozriem zabery z vypadoviek na Senec, Nitra, Zilina.....
A moja mama povie, ze ostan kde si, aby si nikoho nanakazila. Ostavam kde som. Ale ostava mi rozum stat co tito ludia pachaju. Ved oni idu domov! A potom sa pytam co robia v BA? ked potom musia ist domov. Priznam sa, ja som predposrata. A od mojej rodiny (synovia, brat, mama) som enem 1000km. Ale nikdy v Mojej hlave nebolo, ze idem domov. Naco? Nakazit rodicov, starych rodicov? Priatelov, susedov? Nemusim mat klinicke priznaky, staci ked som LEN nosic.

@zolik (8.4.2020 11:21)
Je to tu podobné, když ne stejné. Někdo zodpovědný, jiný ne. Takže držme si pěsti, ať to dáme, zvládneme. Už to nesleduju. Jen okrajově, švenknu okem na nadpisy článků. Každý druhý si s tím prvním protiřečí. Největší žně mají media, kšeft jako Brno. Telku okamžitě přepínám, jak jde na KV nebo zprávy. Horší, že ukrátili reklamy a každou chvíli "jedou" KV - roušky, ruce - osvěta. Několikrát do hodiny. Ovladač mi nesmí z očí. I nové, long life baterky jsem si koupila. Poslouchám rádio, hudbu, nejraději, vážnou hudbu, a podrž se, jazz. Na těchto stanicích nejsou zprávy, ani KV.
Chce to klid a nohy v teple. Vytáhla jsem tlusté zimní pletené ponožky. A dobrou náladu.
Držme sa!

@zolik (8.4.2020 10:31)

Z Barborky bol nakoniec Mirko

@zolik (8.4.2020 11:21)
Kazdy sme iny, nasi susedia dnes dostali taku objednavku piva ze sofer to odmietol nosit, takze asi ostavaju?
No a dalsi znami idu tajne v noci vedlajsimi cestami na chalupu a tahaju 4 kone , dvoch psov a dve macky.

krásne a dnes už aj vtipné spomienky. Ja mám tiež takú. Ako k mladej neveste mi mala prísť na návštevu svokra. Na obed som sa rozhodla "predviesť" a upiecť hus, kapusta knedlík... No, čo už, plynová rúra, ktorú som ešte dobre nepoznala, húska pripálená a nedopečená... ale mala som skvelú svokru - ešte ma aj pochválila... pripadala som si ako v tej básničke: Varila som varila slané hrušky s octom, sama som ich nejedla, dala som im hosťom. A hostia ma chválili, že som dobrá dievka, že mi variť netreba, až keď budem veľká... Dlho, dlho som nemala odvahu upiecť hus. Teraz už upečiem, ale nebohá svokra to už neochutná...