The Last Word at Christmas
A Story by Kherry McKay
“A Christmas story about grandpas, grandsons and Scrabble.”
Rád bych prožil Vánoce. Místo toho, aby to bylo pro mne ohromující, přemohu se a budu se tvářit přátelsky. Letošní Ho-ho-ho by mělo pocházet z mého břicha , protože jsem veselý jako Santa. Konec-konců pamatuji jsi naše rodinné Vánoce. Proč je tomu tak, že rodina rozhodne mít na paměti, co ztratil během toho svátku Měsíce světel?
Můj dědeček si pamatoval dlouhé slova, proto rád hral hru Scrabble. Bylo to velmi dlouhé slovo, a ve středu své hry jedno z jeho písmenek, spadlo na podlahu. Sklonil se, aby písmenko zvedl. A právě v tom okamžiku dostal masivní mrtvici. Bylo to jakoby Duch příchozích Vánoc se rozhodl navštívit jej v jeho bytě, jako stín. Upadl.
Babička ho pokárala za to, že je příliš mnoho alkoholu v jeho vaječném koňaku. "Paul! Paul! "
Tak nějak, jako deseti letý kluk, viděl jsem chvíli jasněji. Za pár minut tu byla záchranka a velký hluk, kruhová-červená záře světel ambulance tančících na stropě. Ženy z mojí rodiny začaly brečet : moje babička, moje máma.
Ze židle u stolu, mohl jsem rozeznat slovo, co můj děda se snažil poskládat. Ale to mohlo být několik slov. Existovaly," Laughter /Smích ". Když jsem si byl jistý slovem, kterým se můj dedeček chystal hrát, zahlédl jsem něco jiného. Měl také "S". Věděl jsem, že můj dědeček byl vynikajícím hráčem Scrabble. Věděl jsem, že by mohl hrát " Slaughter /Porážka." Jak by mohl "smích" existovat ve slově "porážka?"
Nemohl jsem odtrhnout oči od desky Scrabble. Jak jsem přemýšlel o hře, bylo to šílené.
Záchranka přijela. Před tím, můj táta se snažil vytáhnout dědu na pohovku. Můj otec, který vždy vědel co dělat, měl výraz hrůzy.
Ještě jsem se díval na hru Scrabble, rozsvícený vánoční stromek. Cítil jsem, kdybychom mohli hrát jen zbytek hry, nic moc by se změnilo. Vánoce by prešli, jak jsem již mínil. Vše by bylo v klidu, vše by bolo předem jasné.
Bylo tam hlasité mluvení. Podíval jsem se nahoru. Moje matka se mi snažila něco říct. Její ústa se pohybovaly, ale nemohl jsem pochopit její slova. Podíval jsem se k babičce. Chtěli, abych odsunul Scrabble desku pryč a tak vytvořit prostor pro lidi ze záchranky. Všichni se snažili vyvolat mou pozornost. Křičeli mé jméno, ale vypadalo to, že jejich slova přišla z jiného světa, jako by byli v televizi a hlasitost zvuku velmi vzdálená.
"Možná ...," řekl jsem. "Možná, že se snažil o dvojnásobek bodů!"
"Co?" Zeptala se matka.
"Vyhrál. Řekněme, že vyhrál. "
"Jasně," řekla. "Vyhrál. Tak pojď, vše dáme pryč z cesty. "
Zbytek večera byl vyplněn podivnosti. Jeli jsme do nemocnice, kolem všech domů s vánočním osvětlením a jesliček a sněhuláků. V autě bylo ticho. Zůstali jsme v nemocnici celou noc. Necítil jsem ospalý, jako bych mohll. Moje sestra ano, ale já ne. Ráno, řekli dědeček přežil. Bude ochrnutý na jedné straně těla po zbytek života, ale žije!
Později, řekl jsem mu, že jsem přišel na to slovo, že se snažil vyslabikovat tu noc . Zdálo se, že si to taky pamatuje.
"Dědo, hrál jste " Slaughter /Porážka, " že jo? Ne? "
Podíval se na mě na dlouhou dobu. Pak řekl něco, na co jsem nikdy nezapoměl. "Dvojité body jsou skvělé, synku, ale při setkání s Scrabble života, snaž se hrát" Laughter /Smích ". To je to, co tě drží ve hře. "
Zůstal u nás dalších šest Vánoc . Každý rok jsme hráli Scrabble. Díval jsem se na slova, která hrál na konci každé hry. Jeden rok to bylo "Hilarity/Veselost". Další rok, "Joyous/Radostné."
Ke konci jeho života, jeho Scrabble slova byla kratší a kratší. Poslední Vánoce co byl s námi, jsme mu museli pomáhat při umístění písmenek na desce Scrabble. Ruce už témeř neovládal.
Sledoval jsem ho pečlivě. Měl šanci vyhrát. Nechal mě podívat se na jeho písmenka. Měl " Preachy /Kázání" a to bylo za trojité body. Ale on měl ještě "E." Začal jsem ukládat do jeho písmenka, ukazoval mi, kde jej chce. Pak se zarazil, nakonec mě požádal, abych dal pryč "R" "H" a "Y."
Své poslední "E," dal do menšího slůvka: "Peace/Mír." Usmál se přímo na mě. Můj děda opustil tento svět v "Peace/Mír-u" v jeho mysli, a ne "kázání". A to je můj nejoblíbenější okamžik Vánoc, všech Vánoc na co jsi pamatuju.
A este s jednym pribehom sa s vami, mili Varechari, sa chcem podelit a popriat Pozehnane Vianoce: www.coolestone.com/media/2679/A-Christmas-Story---Journey-...
Rada čítam príbehy ktoré napíše sám život a toto je jeden z nich. Je to to tak: v tento čas vianočný si spomenieme na tých ktorí už nie sú medzi nami, ale veľmi, veľmi nám chýbajú: sú to rodičia, súrodenci, dedko, babka - ale niekde bohužiaľ aj deti. Preto sa majme radi nielen o Vianociach, ale vždy.
V mene Kherry-ho dakujem za komentare, vcera bol zvedavy ako vyzera preklad co je to Varecha.sk, kde je zverejneny ;).
Děkuji vám všem za vřelé přání! Veselé Vánoce z U. S. požehnání pro všechny! ~ Kherry McKay, Campbell (SF Bay Area), California
Pribeh sa mi velmi pacil, tak emotivne, ze som spotrebovala krabicku kleenexov. @douglaska - vdaka, vdaka za ten pekny pribeh. Ja ti dodatocne prajem vsetko najlepsie k tym narodeninam
Aj film o psoch a ich priatelstve a vernosti je krasny. Kolkokrat by sme si my- ludia, mohli vziat priklad od zvierat....
Tebe, @douglas , prajem tiez krasne a pozehnane Vianoce.
zaslzila som si ...