Rodičom puberťákov a všetkým rodičom, čo ich to ešte len čaká.
Citát Mareka Ebena, s ktorým sa obsolútne stotožňujem. Aj keď to, chvalabohu, mám už za sebou:
Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.
A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.
A ešte som čítala, že: pokúšať sa vychovávať puberťáka je ako pokúšať sa priklincovať puding na strom.
Najklikanejšie
recepty, videá a články
-
Orechový koláč s citronovo-žĺtkovou polevou -
Vajíčková nátierka so šunkou ideálna na sendviče +video
-
Mrkvovo-cviklový šalát +fotopostup
-
Indické Aloo gobi - karfiolovo-zemiakové karí s basmati ryžou
-
Plnené žemle podľa Maroša Molnára
-
Tvarohová žemľovka s opitými jablkami
-
Jablkovo-hruškový crumble po brniansky +fotopostup
Takže vychovávať puberťáka - to je už neskoro.
Mám skoro 19-ročného syna, a neviem, čo je to "puberta". Spolieham sa na jeho dobré základy od detstva, a teraz vidím, že sa "oplatilo" to venovanie sa mi od maličkatého mala, pretože teraz je z neho múdry, dobrý a šikovný mladík.
Aj som sa dobre zasmiala aj zamyslela - ako to bolo u nas ?
Puberta pride - skor ci neskor ! Najhorsie to znasaju nie deti - ale rodicia :-)))Pripravovala som sa na to najhorsie ...a tak som si kupila par knih ako sa ma spravat rodic v takomto obdobi . Dozvedela som sa z nich zakladne poucenie " Puberu svojho dietata musi rodic jednoducho prezit !" a basta . Nic viac :-)
Nase dcery vsak pubertalnym obdobim "preplavali" celkom dobre -mozno preto , ze som nic neriesila nasilu... Od malicka mali urcene "mantinely" v ramci ktorych sa mohli rozhodovat sami . Takze sa naucili rozhodovat o sebe a za zle rozhodnutie vsak museli niest aj nasledky .Ak nechceli teple oblecenie - bolo zima im a nie mne . Ak nechceli to co bolo doma navarene - boli hladne ony nie ja .Ak odmietli pomahat so zavaranim - nemohli jest kompoty ani dzemy A tak to slo cele detstvo a aj cele dospievanie . Bolo nam sice smutno ked deti odisli studovat - ale odrazu sme zistili , ze to nie je az take zle :-) Ved sme ziskali znovu slobodu - a mohli sme si robit konecne co sme chceli !
a potom sa prejavuje individualita kazdeho jedinca, darmo tri deti vychovavate rovnako, ten prvy ako jedinacik strati svoju poziciu prichodom druheho, ten sa citi ako zanedbavany dalsim prirastkom a kazdy z nich si to v svojej detskej dusicke vylozi a nalozi s tym tak, ako to on sam citi. Najprv treba prezit svoju pubertu, potom pubertu nasich deti a vnucat ( to je asi najlahsie, lebo zodpovednost je na nasich byvalych pubertiakov). Ale vzdy k tomu treba vela lasky, trpezlivosti, humoru, a hlavne, prezit to v zdravi :)
Tiez si myslim ze sme tomu nasmu,ma 17,dali dobry zaklad,zatial sa to tak aj javi,dufam,,ze nas nesklame ale mam napr.kolegyne,ktore maju viac
deti,obidve vychovavaju rovnako ,a napriek tomu sa kazdy z nich sprava inak.Takze to nieje len vychovou,ale aj tym,co dostaneme do vienka
Ked zostarneme, a budeme potrebovat pomoc potom sa uvidi, ako sme to zvladli...