Dostala som do elektronickej "pošty" , myslím si že na pobavenie bude dobré čítanie,ja som sa musela usmievať pri každej vete.
Aby ste dievčatá vedeli, kde robíte chybu J
1. Mala k nám prísť návšteva, v chladničke vymetené a tak som poslala svojho muža do hypermarketu nakúpiť. Vravím mu: "Drahý, v kuchyni máš lístoček, čo kúpiť", - a išla som upratovať.
Sadol do auta, odišiel a za 15 min. telefón: "Prosím ťa, ako mám kúpiť 250 gramov hladkej múky?"
Miesto lístka (veľkého ako krava) s nákupom, mi zobral recept na koláč, ktorý som mala položený pri počítači a šiel podľa toho nakupovať.
2. Pobavil ma, keď mi zobral v sprche peelingový sprchový gél a vraví: "Prosím ťa, ako to tu máš dlho? Veď je v tom nejaký piesok či čo, je to pokazené, nie?"
3. Môj syn bol na jeseň so svojim otcom cez víkend na horách. Prišli a ja sa pýtam, že čo to má syn na sebe? Otecko odpovedá, že vraj som mu asi kúpila nové tepláky, nie? Syn tak behal celý víkend vonku v pyžamových nohaviciach. V čom spal, netuším...
4. Je to už dávno, dcéra bola v jasličkách. Otecko ju šiel konečne po prvý krát vyzdvihnúť. Hovorím mu: "Malá má kýbliček". Pre nás ženy je samozrejmé, že sa jedná o značku na skrinke s oblečením.
Čo myslíte, že hľadal? Áno, samozrejme hľadal kýblik, v ktorom ma dcéra oblečenie.
5. On je detailista, presný matematik, ale je potrebné úplne presne pomenovať položku, ktorú chcete kúpiť, pretože inak neprinesie nič.
Tak napríklad: "Šľahačku nemali".
"Nemali? A pozeral si sa tam vedľa jogurtov?"
"Áno, pozeral, ale nemali! Mali tam len 12% a 18% smotanu na šľahanie, ale šľahačku nie!
A nerob zo mňa blbca!"
6. Môj muž len tak mimochodom vraví:"Ja som ani nevedel, že máme práčku so sušičkou!"
Ja na to: "No, to teda nemáme."
On: "No, to je čudné, ja som vypral prádlo a keď som ho vybral, tak bolo suché! No, ale aj tak som ho zavesil na balkón, aby preschlo!"
Áno, prádlo bolo suché, pretože nepovolil vodu! Práčka prala naprázdno, on vybral tie svoje smradľavé a špinavé ponožky a ešte ich zavesil na balkón!
Muži to jednoducho vedia:)
7. Ja som nedávno môjho drahého nachytala, ako utiera prach na televízore svojimi ponožkami. Na môj zdesený výkrik reagoval slovami: "No čo, aj tak sa budú prať..."
8. Môj muž išiel raz na služobku a miesto sprchovacieho gélu si vzal môj kondicionér na vlasy. Keď som sa opýtala, čo s ním robil - vraj umýval sa, len mu bolo divné, že to nepení, ale asi vraj nejaká novinka...
9. Môj muž miluje tie sladké čokoládové tyčinky.
Pri nákupe ukladáme všetko do tašiek piate cez deviate a doma to ukladáme čo kam patrí. Manžel bol iniciatívny a sám začal vybaľovať nákup a svoje milované tyčinky si odniesol do svojej zásuvky. Lenže sa mu k tým dobrotám primiešala aj jedna malá náhradná kocka do WC, čo sa dáva do záchodovej misy.
Večer pri telke počujem ako vždy typické rozbaľovanie a šušťanie, chrupnutie, cucanie a zrazu vyskočil z pohovky, rozsvietil a reval: "Fuj, čo to robia za hnoj, zase nejaká novinka..." No skrátka, mlsný ako pes a už nevie čo by zožral.
10. Bola som v pôrodnici a chcela som od manžela nech mi kúpi balenie neperlivej vody, prsné vložky a toaletný papier. Dostala som balenie minerálky, odličovacie tampóny a papierové kuchynské utierky.
11. Uvarila som hrachovú polievku, dojedli sme ju a ja som napustila vodu do hrnca, aby sa odmočil. Druhý deň som prišla z práce neskôr ako manžel a pýtala som sa či má hlad. Odpovedal, že dojedol tú polievku...
12. Manžel šiel na služobku do Francúzska. Pýtal sa ma, čo by som chcela ako darček. A pretože si radšej oblečenie, parfémy a šminky kupujem sama, tak vravím: "Napríklad nejakú pleťovú masku na tvár."
Ráno pred odjazdom ma budí:"Prosím ťa, aké máš číslo tváre?"
13. Včera som kúpila chlebové placky. Dala som ich do zásobníka na chleba a keď môj muž dostal hlad, prišiel za mnou s tými plackami a pýta sa: "Je toto na jedenie?"
Ja, práve v dobrej nálade mu vravím:"Nie, to je nový toaletný papier." A on odpovedal:"Tak prečo to je medzi chlebom?"
NO NIE SÚ TÍ CHLAPI NA ZJEDENIE :-)...???!!!!
Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.
Dobrodružství na veřejném záchodě
(Kronika sepsaná ženou)
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: “Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda.” Pak mi ukázala záchodovou “pozici”, která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.
To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto “pozici” vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když „musíš jít“ na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.
Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky „stíná“ hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu „střádala“ a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost – podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš „pozici“.....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil – který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ „pozici“, nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: „OBSAZENOOOOOO“!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: „To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......“, tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlouhý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: „Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!“ a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. „Proč ti to tak dlouho trvalo?“ zeptá se tě naštvaně.... „Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!“. A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do „hajzlu!“.
Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.
(Autorka mně neznámá)
Tuž to mate blbe. Rozdil mezi mužskym a ženskym nakupovanim, je totiž nebetyčny jak cyp. Chlop, kery ide kupit rohliky, mliko a pivo, to robi jako pravěky lovec. Vleze do šopu, zebere košik, cileně kupi rohliky, mliko a pivo, zaplati a ide do dom.
Baba ni. Pro baby su nastavjane všecky ty hytlermarkety, bo baby se neumi chovat logicky, ale emocijonalně. Na tym neni nic špatneho, baby už su take. Problem je v tym, že to vyjde na dost peněz. Všimněte se, že když potřebujete kupit tři zakladni potraviny - rohliky, mliko a pivo, musite našmarovat po šopu aspoň 800metru přes překažky, bo každa z tych zakladnich surovin je flaknuta v jinem rohu. A překažky su pro baby nepřekonatelne.
Když ide baba nakupit, hned za vstupem na ňu čeka prvni překažka. Velky napis SLEVA. Je jedno, co je ve slevě. Už to leži v košiku, bo nekupte to, když to je take levne. Po cestě za rohlikama pak musi projit přes překažky s nazvem HRAČKY a HADRY. Po cestě k mliku su nastavjane překažky DROGERKA a PARFUMERKA a cestě k pivu eště brani překažka SLADKOSTI. A fčil je problem, bo do košiku se už nic nevleze.
Možete protestovat, že se šlo pro tři věci a na tu nejduležitějši se nedostalo, ale obvykle je to prd platne. Možete dat stare aji svoju kredytku ze slovy, ať si teda nakupuje sama, ale ja to nedoporučuju. Ma to dva hačky. Stara bude naštvana, že s ňu nechcete chodit a vy budete naštvani tež, bo stav kredytky brzo klesne k nule.
Jak z teho ven? Tady je dopis ředitela hytlermarketu jedne ze zakaznic. Snad pochopite, jak všecko elegantně vyřešit. Česky original dopisu je zde. Anglicky tady.
--------------------------------------------------------------------------------
Vážená paní xxx,
v průběhu předcházejících 6 měsíců monitorovali pracovníci naší bezpečnostní služby počínání Vašeho manžela v našem obchodním domě v době, kdy Vy nakupujete. Níže uvedený seznam obsahuje detaily jeho přestupků, zachycených bezpečnostní kamerou.
Kopie těchto záznamů máme uložené. Vašeho manžela jsme opakovaně slovně napomínali při každé návštěvě obchodu, což ignoroval. Na výzvy a napomenutí reagoval hrubě slovy: "Dokud tady moje žena nakupuje, musím s ní sem chodit taky...". Proto jsme nuceni zakázat Vašemu manželovi vstup do naší prodejny.
Následuje seznam aktivit Vašeho manžela v našem obchodě po dobu posledních 6 měsíců:
15 červen: Vzal 24 krabiček kondomů a náhodně je vložil do vozíků nakupujícím,kteří se nedívali.
2.červenec: Nastavil všechny budíky v oddělení domácích potřeb tak, aby zvonily v pětiminutových intervalech.
7.červenec: Udělal na podlaze vedoucí k toaletám tenkou dlouhou stopu rajčatovým džusem.
19.červenec: Přistoupil k zaměstnankyni domácích potřeb, řekl oficiálním tónem "kód tři" a sledoval, co zaměstnankyně udělá.
4.srpen: Přišel k pultu Služby zákazníkům se žádostí koupit balení M&M´s (lentilky) na splátky.
14.září: Přesunul nápis "Pozor, mokrá podlaha" do části pokryté kobercem.
15.září: Rozložil jeden ze stanů v kempingové části a zval nakupující dál s podmínkou, aby si přinesli polštář.
23.září: Kdykoli se ho zaměstnanec zeptal, zda nepotřebuje pomoc, rozplakal se a křičel: "Proč mě, lidi, nenecháte na pokoji?"
4. říjen: Díval se přímo do bezpečnostní kamery a používaje ji jako zrcadlo, šťoural se v nose.
10.listopad: U pultu se zbraněmi se ptal zaměstnance, zda neví kde jsou antidepresiva.
3.prosinec: Podezřele se pohyboval po prodejně a hlasitě si přitom pobrukoval melodii z Mission Impossile.
18. prosinec: Schoval se mezi věšáky s oděvy a na lidi, kteří se v nich probírali, pokřikoval: "Kup si mě! Kup si mě!
21.prosinec: Vždy když se ozvalo hlášení z reproduktoru, schoulil se na zem do klubíčka a křičel: "Ne! Ne! Už zase ty hlasy!"
23.prosinec: Vešel do zkušební kabinky, chvíli počkal a potom začal velmi hlasitě vykřikovat: "Není tu toaletní papír!"
Doufáme, že stanovisko našeho hypermarketu chápete.
S pozdravem
Soudruh ředitel
@2010 , ty si nám to pekne vrátil! Ale môže tá chudera za to, že jej natankovali taký hrboľatý benzín a že inštruktor kričí doľava, keď je tam zákaz vjazdu?
Tak teda. Bolo to už tak dávno, že si ani nespomínam kedy vlastne. Boli sme mladí, zdraví a život nám chutil .... jedným slovom - apetít nám nechýbal!
Môj sobášený mal takú prácu, že často cestoval, alebo bol v službe viac ako osem hodín a domov prichádzal často neskoro večer. Jojojo, nebolo to vždy ľahké.
Stávalo sa, že okrem práce chodieval na tréningy, na zápasy, na turnaje... Okrem toho bol tuhý fajčiar a nebolo možné ho to odnaučiť. Preto sa stávalo, že keď večer prišiel, vzala som jeho šaty na vešiaku a zavesila som ich na balkón, nech sa do rána "vyluftujú".Keď sa ráno v rýchlosti chcel obliecť, bolo smiešne, ako behá po byte iba v trenírkach a košeli s kravatou - len tie šaty nie a nie nájsť. A hnevalo ho to prevelice. Darmo som argumentovala, že tie šaty smrdeli tak preukrutne, že sa od toho aj nohy na stole krivili.
No ale tato náš takto zavelil:" Neštvi ma, keď sa večer vyzlečiem, chcem ráno nájsť všetko na tom istom mieste".
Pre istotu som zopakoval:"Všetko?"
"Áno, všetko a basta..."
No dobre, veď "sa uvidí" !
Neprešla dlhá doba, a môj tata v jeden deň meškal z roboty. Sedem hodín večer, osem hodín večer a tata nikde. Na.... a už som tušila! Tato sa zdržal, a jéééje, zas mu budú oči svietiť jak zle podojenej koze...
Asi v polovičke večerného filmu v telke tata sa dostavil. A veru - očká mu svietili, úžasne dobre naladený, jak hovorieval môj svokor nebohý, nech odpočíva v pokoji:"ten keby fčul aj žebráka stretel, aj teho by poboškal..."
Netrvalo dlho a tata bol v "negližé", všetko si pekne uložil na stoličku, a miesto toho, aby odkráčal do kúpeľni a potom do spálne, pohodlne sa roztiahol na gauči v obyváku a ešte skôr, než svoje znavené telo uložil do polohy horizontálnej, fučiac a vzdychajúc si stiahol jednu ponožku a potom aj druhú, držal ich v ruke , premýšľal , a nakoniec si ich uložil ako papuče ku gauču.
Než film skončil, môj udatný bohatier mal už napílené aspoň tri kubíky dreva, ešte šťastie, že triesky nelietali. /Keby bol súťažil o odznak BSP, zaslúžil by si rovno zlatý!/.
Svitlo ráno. Pobehovala som po kuchyni, chystala raňajky, a môj holúbok sa preberal . Ponaťahoval sa, sadol si .... a začudovane sa díva. Vedľa gauča, presne na tom mieste, kde boli uložené jeho ponožky, stál 7 decový zavárací pohár, pekne zaviečkovaný a v ňom čosi čierne, ťažko definovateľné. Vzal pohár do ruky, obzeral si ho zo všetkých strán, ale neprišiel na to, čo v ňom je.
"Mami,čo to tu je?"
"No.... čo by to bolo, predsa tvoje ponožky! Veď si povedal, že si chceš ráno nájsť všetko na tom mieste, kde si to večer uložíš. Tato, čo ty povieš, je pre mňa sväté!"
No čo vám poviem, bola som všetko možné len nie milostivá pani.
A poviem vám, táto príhoda "jak mama tatovi dunstovala štrimfle ve vlastnej ščave v zaváracem pohári" , bola predsa len k niečomu dobrá.
A veď náš tata bol človek uznanlivý, aj keď bola jeho prvá reakcia nie príliš lichotivá, ja som vedela, že uznal tento žart a poučil sa.
Snívalo sa mi, že bývame na námestí nášhomesta, v starej budove bývalej pekárne. Len zrazu počujem hrozný lomoz, hukot,hromobitie. Cez okno vidím - ľudia bežia a kričia :Utekajte - zemetrasenie...
Zavolala som na manžela, nech zoberie staršieho syna a deky a ja vezmem mladšieho a peceň chleba tiež. Vybehli sme na ulicu, všade utekali ľudia a zrazu sa pred nami začal lámať asfalt na ceste. Ktosi kričal, aby sme bežali hore na kopec, lebo sa valí veľká voda. A zrazu som sa brodila po kolená vo vode aj so synkom a manžel so starším synom sa mi stratil. Hromobitie bolo také veľké, že mi trhalo ušné bubienky. Keď som sa prebrodila k akéímusi brehu, hrozne som plakala a pýtala sa ľudí, či nevideli môjho muža aj so synom. Nikto nevidel, všetci mali dosť starostí sami so sebou. A zrazu sa hromobitie vrátilo, tak silno, že ohlušoval všetko okolo a ja som cítila, že po tvári mi tečie voda.
Sedela somna brehu a usedavo plakala. A zrazu.... som sa zobudila, cítila som, že plačem nahlas , ale bolo mi divné, že hoci som hore, počujem naďalej burácanie hromu rovno pri uchu.
Pochopila som hneď, ako som sa otočila. Môj sobášený sladko spal a z jeho úst vychádzal hromový zvuk takej razancie, že mi zaliehalo v uchu. A bodaj by nie, odžunger jeden, jeho huba bola opretá o moje ucho a výdych horúceho vzduchu z jeho pľúc mi zarosil ucho aj vlasy....
Takú som mu bacla, až oči otvoril. S plačom som mu vynadala:Ty jeden taký a hentaký, já sa tu o teba bojím, že si sa utopil a ledvaj som sa ja s malým zachránila, a ty mi chrníš do ucha!
Ešte skôr, než znovu zaspal, stačil ma utešiť slovami:" No vidíš, mamo, jaké ščascí, šak vidzíš, šeci sme sa zachránili..."
V mene všetkých ďakujem.
Nestačili mi vreckovky na slzy a ledva som mojej vnučke (19) dokázala vysvetliť, že sa mi naozaj nič nestalo, iba sa rehúňam .....
Dievčatá, nemáte chybu !!!!!!!!