Ahojte, ja len tak z dlhej chvíle - máte nejaké jedlo, ktoré ste niekedy milovali a teraz ho priam nemôžete ani cítiť? Alebo naopak, jedlo, ktoré u vás vyvolávalo doslova odpor a teraz si ho varíte pravidelne?
@zareagujAhojte, ja len tak z dlhej chvíle - máte nejaké jedlo, ktoré ste niekedy milovali a teraz ho priam nemôžete ani cítiť? Alebo naopak, jedlo, ktoré u vás vyvolávalo doslova odpor a teraz si ho varíte pravidelne?
@zareaguj
Chute sa menia. Ibaže. Človek by si dal toľko vecí. Nemôže. Zrušili Cholagol. Mne hepatitída pečeň. V budúcom živote si dám cesnak. Uhorky. Kvašáky. Čerstvý chlieb. Topinku na oleji. /Hrianka nie je topinka. Hrianka je suchá./ Jaternice. Bôčik. Knedlovepřo. Papriku. Špekáčik. Pečený nad ohňom. Tlačenku.
V budúcom živote.
PPS: Mala som spolužiačku. Pozrela na môj smotanový jogurt. Miešaný s grankom. /Vyrábajú ho ešte?/ Môj obed na gymnáziu. Zahlásila: hladnej svini sa o kukurici sníva. Nie. Nemali sme sa rady.
A ďakujem za túto tému. Som zvedavá. Ako sa komu zmenili chute.
Nemusím rizoto - žádné. Se segedínem jsem byla půl života na štíru, dnes mi chutná a s radostí si ho uvařím. Rizoto ne. Rýžový nákyp a žemlovka mi nelezla pod nos. Zmlsaná. Rýžový nákyp už mi jde. Žemlovka tak jednou za pětiletku.
Musela jsem se za svůj život vzdát plno různých jídel, potravin.. Žlučník, zánět dvanácterníku, střevní hemeroidy mě donutili. Některá jídla se vrátily, pozměnily, s některými surovinami musím opatrně. Vždy je to o hlasu těla. Vločky, piškoty a pugink to vždy jistí! Kombinace rohlík s taveným sýrem, kolečky salámu a to celé zapíjet teplým kakakaem - už nejde.
Nemusím hranolky. Americké brambory jsou lepší. Velká úleva, když je v restauracích začali dělat. Jinak jsem seděla nad talířem a překládala hranolky ze strany na stranu.
Tatarku miluju. Ale raději se jí vyhýbám. Bo vyprážaný rezeň sám o sobě je "síla". Česnek miluju, ale vážím ho na lékárenských váhách. Zato cibulu mi mohou vozit na vozech.
Zbožňuji kořenovou zeleninu ve všem a ve všech podobách. A dobrý sýr, jakýkoliv.
Utrpení bylo, když jsem nemohla jíst papriku a rajčata. Ani mletou papriku. Natož chilli. Už mi to jde, ale musím opatrně, s rozvahou.
Některé kombinace nesmím. Než jsem na to přišla, dlouho to trvalo. U nás na Moravě se dělá okurkový salát s cibulí i česnekem, případně se šlehačkou/smetanou. Výborná věc, ale ty konce, ty konce... Dnes jen nastrouhané okurka, trocha soli, cukru, rýžový ocet a olivoil. Velká dobrota a klid v bříšku. Hurá!
Dlouho jsem si zvykala na kari koření. Jednou za čas mi na něj přijde chuť. Není to často.
Nepozřu salátovou omáčku/prívarok. A hlávkový salát se špekem. Nenenene!
Jo a jako dítě jsem nesnášela zasmaženou kmínovou polévku. Před pár léty jsem jí došla na chuť, docela zázračně. Našla jsem si ji na netu jako nejrychlejší polévku. S hrůzou jsem zírala, co jsem to uvařila. Byla a je dodnes výborná. To je fakt tzv. "Obrácení Ferdiše Pištory!" Neboli zázrak.
Celý život těžce trávím tvaroh a ještě hůř šlehanou smetanu - vyšlehanou. S tvarohem je to lepší, ale ta šlehačka hmm Ale s obrovskou chutí si ji čas od času na něco dám... chjo
Krásné téma! A dalo by se pokračovat....
P.S. Ráda si čtu kdo co má a nemá rád. Zajímavé počteníčko. Lepší než seriály a nebo zprávy v telce a rádiu. Sto lidí, dvě stě chutí!!
@haji Vidíš. Kmínovú som tiež nemusela. A zachutila. La mama na ňu nedá dopustiť. Keď je zle. Asi má pravdu. Ale ten šalát nedávam. A so slaninou? Nie.
Nebudem menovať kaviareň v ZA. Sis tam kupovala kávu. Teraz ja. Máti vynadala. Že načo taká drahá. Potom ticho. Že tak dobrú dávno nepila. Nech žije online predaj. Však čo nám ostáva. Covid-19. Nechválim sa. Viem.
Môj súčasný je kávičkár. Však ja ho prevychovám. Aj keď to stojí.
Hm. Blbá veta.
Jsem také kafař. Sice to chvíli trvalo, naučit se pít kávu, ale je to zvyk, který se nezapomíná. Spokojím se s nižší kvalitou, peněženka nepustí... Tvoje věta není blbá. Jen dvouvýkladová haha
Levandulový čaj - ehmm Levandulu miluju, ale pít ji mi přijde náročné, pořád čekám, že začnu pěni /evokace mýdla a pěny/ haha To stejno s levandulovými sušenkami... Starý kůň, konzerva to se těžko předělává.
Co bolo pre mna odjakziva odporne, to boli plucka na smotane, prvy krat videla v skolskej jedalni, vyzeralo to, akoby to uz raz ktosi jedol, to som nedala a to mi zostalo. Ako decko som tiez neznasala vajce na makko, to mam dnes rada. Zas naopak, mama obcas robila vyprazany mozog, to som mala rada, dnes by som to nevzala do ust. Vobec vnutornosti nejem, iba pečen aj to len bravcovu, alebo ked su vpasovane do jelita, viem, ze su tam, ale nevidim ich. Tiez nezjem baraninu, moze ju urobit naj kuchar na svete, mne smrdi. Tiez nechapem ryzovy nakyp, ryza nasladko? Nie a nie. Tiez ma natahovalo, ked som mala kozku na kakae, dnes uz kakao vobec nepijem. Tiez nemusim privarky, hlavne spenatovy, salatovy a tekvicovy. Ako mala som nezjedla nic mastne, dnes sa mozem umlatit za dobre upecenou kozou z hydiny, alebo aj peceny bocik a krkovicka, to je moje. Takze ano, chute sa menia. Halusky s bryndzou tiez nie, bryndzu len studenu v natierke, hlavkovy salat so slaninou som prvy krat dostala v Ostrave, nechutilo. Ryby nevyhladavam, dva krat za rok zjem, ale nemusim. Aj na polievku dostanem chut len obcas. Kedysi som videla v nejako filme jest morske potvory, nechapala som, ako toto moze niekto dat do ust, dnes to uz chapem az moc dobre. A tak by sa dalo asi pokracovat dlho. Dobra tema.
presne... bryndzu len v natierke
@mirop Bryndzové halušky. Preceňované. Nepoznám žiadneho cudzinca, že chutí. Bryndza? Sama o sebe. Chladená.
Keď ivkamatko nahodila tému, nevedela som si nejak na nič poriadne spomenúť. Teraz už viem, všeličo ste mi pripomenuli. Od detstva som nemusela sladké jedlá a koláče, to mi ostalo. Nie že by som vôbec nezjedla, ale nemusím. Takisto som nikdy nedokázala jesť morské plody, aj to mi ostalo a asi už aj ostane. Teplé mlieko a ešte k tomu s kožou.. Brrr. Šalátovú polievku a omáčku. Nakladanú strúhanú cviklu, čo sme v školskej jedálni mali takmer ku všetkému. Mäso s ovocím. Vtáčie mlieko. Aspik a huspeninu. A možno ešte iné, už teraz neviem.
Ale niečo sa aj zmenilo. Neznášala som paradajkovú kapustu. Dnes mám na ňu veľkú chuť a aj by som navarila, ale nemám pre koho. Muž to nechce a ja paradajky nesmiem. Ani kopu iných vecí... Chronická gastroentritída, poškodená pečeň atď. V našom veku už musíme, aj keď neradi, všeličo vynechať. Ako píše @nephilim - v budúcom živote si dám paradajkovú kapustu, cesnak, cibuľu, surovú papriku, bôčik, tlačenku, jaternice, paprikový lalok, štipľavé a pikantné jedlá.... atď.
A ešte k pľúckam na smotane, čo spomenula @Atafaga. Áno, tie v jedálni skutočne tak vyzerali a nemala som ich rada. Ale milovala som mamine. Robila ich inak, zomlela tam aj dosť pečene, takže bolo to tmavšie, malo to inú štruktúru a bolo to výborné. Aj to by som si dnes dala, ale žiaľ pľúcka už nedostať.
Takže zatiaľ tak.... teším sa na ďalšie príspevky. A možno si ešte aj ja na niečo spomeniem.
No to mi ani nespominaj, raz mi taky lektvar doniesla mam do postele a donutila ma to vypit, teda odpit z toho, musela potom prezliekat celu postel aj mna. Jej chyba.
Kamaratka ked mala malinku dceru, nic nemohla pit, len kravske mlieko 2x prevarene, ked som ku nej isla, uz na schodoch som zacitila ten puch, otocka, odchod.
Achjaj Babička i matka mě léčily, když jsem měla velký kašel /a to často/ horkým mlékem s máslem. Týrání malých dětí. Já plakala jako krokodýl, později jsem se i ručně bránila - většinou mi to také ručně a hlasitě "vysvětlily" a musela jsem, po lžičkách polykat. Mělo to výhodu, slzy mléko s žlutým povlakem ochladily... O to dýl to trvalo, bo krk se mi stáhl a lžička byla velký objem. Uf Ještě teď mě mrazí. Jen jednou, když už jsem bydlela sama, mi bylo tak zle, že jsem k této formě léčby kašle přistoupila. Sadomaso v přímém přenosu. Od té doby jsem hledala jiné cesty a už nikdy neopakovala. Nejlepší je odvar cibule, s citronem a medem. Zabere a není to tak hrůzostrašné. No a jsme u dalších věcí, které mě neoslovují. Citron do čaje - jedině pod kulometem. Bylinkový čaj - tak se pozná, že jsem hodně nemocná. Bylinkový čaj s citronem a medem - poslední tažení. Jinak med můžu do všeho, kromě pití a už vůbec ne do teplého pití. Nemám ráda sladké pití. Jedině co omilostním je coca cola jednou za rok, nebo za dva. Nebezpečné je kafe z automatu. Bohužel, pokud si někdo přede mnou dával kafe s cukrem, je jistota, že i v mém kafíčku bez cukru nějaké promile cukru bude. Nepolknu to.
hehe, moja mama sa po rozhovore s kamaratkami, ktore mali deti v mojom veku, rozhodla uvarit mi puding... ohodil som jej celu kuchynu a bolo po vareni pudingu, neznasam ho doteraz :D
Asi intolerance kaseinu. Kravské mléko jsem pak zvládala, ale tvaroh mi léta ležel v žaludku a ne a ne ho strávit. Chutnal, ale netrávilo. Vyšlehaný šlehačku už jsem hore popsala. Máslo nevadilo. Léta jsem tak proplouvala redukční dietou s pocitem plného žalduku - stačila tvarohová pomazánka a celý den jsem nemusela nic, ani se na jakékoliv jídlo jenom podívat. Teď už to nefunguje. Škoda.
Prvý muž sa podujal na haggis. Škótsko. Plnený žalúdok. Druhý na balut. Filipíny. Vajce pečené s embryom. Vtáčie vajce. Mňa naťahovalo. Takifugu som v Japonsku jedla iba ja. Žijem. Sis doteperila Surströmming. Fermentovaný sleď. Chcel ochutnať bráchov šéf. Vetrali dva týždne. Celé poschodie. @svedka vie.
Sis nechcene hviezdila. Na ZŠ sme museli na obedy. Mama učiteľka. Družinárka. Prinútila ju zjesť špenátovú polievku. Sis zjedla. A takmer vzápätí ju ovracala. Družinárka sa šmykla. Na dlážke. Zlomila nohu. Mama doma plakala. Od hanby. A potom sme už nemuseli na obedy.
Otec. Vášnivý hubár. Nosil koše. Ale jesť?? Nejedol. Máti. Med do kávy. Horúci med. Pre mňa zápach. Súčasná svokra. Polieva medom ružičkový kel. Nikdy.
Br.frája. Brácho u jej rodiny. Predstaviť sa. Že na obed slepačia polievka. Že fajn. Tú on rád. Frája: Tak poď von.
Brácho: Čo tam?
Frája: No lapnúť ju. Odťať hlavu. Vypitveme. Uvaríme.
Brácho: Neobjednáme pizzu?
Frája: A čo si sprostý? Tu ju chyť. Drž. Donesiem sekeru.
Brácho: Na koho?
Frája: No. Tak to si ešte rozmyslím.
Máti sa smeje dodnes.
mna natahuje pri predstave tepleho mlieka a este aj s chlpmi brrrrrrrrrrr :-)
Este som si spomenula na skolsku jedalen a mliecnu polievku, alebo demikat, puch az na chodbe, tiez nas to nutili jest. Tak to som radsej ozelela cely obed, za taku obet mi to nestalo.
Zas som mala vtedy rada ladvinky, takych nas bolo malo, dnes uz nie.
Tiez som mala rada hrachovu kasu, co tiez bol ojedinely ukaz.
Já byla vítaný strávník, dokonce aj ve školskej jedálni. Na obědy jsem do školy nechodila, babička vařila, pekla. Ale já se tam vždy, když jsem chtěla, propracovala. Kuchařky se sázely, jestli přijdu?! Už věděli co miluju: nudle s makem, rajskou polévku aj omáčku, hrachovku, čočku a dokonce i ten pajšl /nebyl často, spíš si ho pamatuju ze střední školy než ze základky/. Byla z toho ostuda, nakonec přišla domů teta, která dělala ve školní kuchyni a prosila babičku, ať mi zaplatí vybrané obědy podle menu. I jsem dostala přes ústa... Také jsem chodila po domácnostech spolužáků - patenty, bílé bálešky a podobné dobroty. Některé domácnosti si mě půjčovali přes prázdniny k obědu na dodání chuti k jídlu dětem, které u nich byly na prázdninách a v jídle se rýpali. Matka a hlavně babička to těžce nesly... Prý velmi způsobně a chutně papaám!! A já dodávám, ještě se mi u toho svítily oči od radosti. haha Je moc málo věcí, které nejím. Doma mě dobře vyškolili.
Ja som segedínsky guláš a lečo začínala jesť veeeľmi opatrne a to v jedálni v práci. Najskôr som si pri segedíne máčala po kúskoch knedľu v tej šťavičke, aj z leča som jedla len zemiaky namáčané v šťavičke. A teraz "zlupnem" celý segedín a lečo ako vtáčik muchu.
Hezky! Co jsem nikdy nemusela a nemusím bylo tvrdé vařené hovězí maso v UHO, ani ne hnědé omáčce, u nás ve veřejném stravování byla vždy šedá a to celé se podávalo s těstovinou, polámanou a rozvařenou do kupek. F.j!! Většinou to bylo na menu začátkem týdne, nejpozději ve středu. Až mi paní v bufetu, kde jsem si léčila ego a bříško, vnukla myšlenku si prostě v ten nebezpečný den nezaplatit oběd. Bo to jiné nikdy nebude... Geniální myšlenka.
Ja som si nikdy nezaplatila v práci obed, keď bola koložvárska kapusta a plnený kapustný list.
Kolko ludi, tolko chuti. Vsetko co si vymenoval mi velmi chuti, okrem bryndzovych halusiek.
Ano, caj smliekom milujem. Najtadsej Earl Grey, teda nie tie pozmetane piliny vo vrecuskach, ale kvalitne listky. S trochou cukru pochutka. Ked mam problemy sa zaludkom (ako vredar dost casto) je to prva pomoc. Caj s mliekom, suchar, pripadne piskota ci keksik, to je prva pomoc. A mam rada aj bielu kavu, taku to Meltovu, ale uz som hu davno nepila.
Nezjedla by som ryby v ziadnej podobe (nasledok nutenia rybieho tuku, ktory sice spojenymi silami najmenej dvoch ludi do mna obcas dostali, ale olutovali, lebo som im ho promtne vratila a bolo mi jedno, kde ich zasiahne). Manzel jedava sardinky na tajnasa, vadi mi uz vona. Nejem huby, okrem bedli a kuriatok, tie len s velkym sebazaprenim. Nezjem spenat, tekvicovy privarok, doma sme to nemavali a v druzine to vyzeralo nejedlo. Nezjem kupovany majonezovy salat, doma pripraveny milujem.
Cim som starsia, tym jednoduchsie jedla mi chutia, maximalne tak do pat surovin a milujem sladke jedla, kolace kysnute, trene, palacinky, dolky, zemlovku, ryzovy nakyp....
Mam stastie, ze z nich nepriberam, zato maso tri- styri razy za tyzden zabezpeci kilo navyse.
Earl Grey. Mlieko. Štipka cukru. Už nepijem. Sú čaje. Jedlá. Ktoré už nikdy neuvarím. Lebo spomienky. Na drahých. Bolia.
Ale. Kávu nepijem. Teherán. Bolo mi zle. Nezvyknutá na množstvo jedla. Nechcela som uraziť mužových príbuzných. Pre nich som bola exotika. Ochutnala som troch. Ale zo všetkého. No zle bolo. Ako liek mi dali čaj. Korenený adviehom. Do minišáločky kávu. Silnú. Takmer som ju dolovala. Lyžičkou. Pradedko kázal. Že vypi, nevesta. Mne sa fakt uľavilo. Sis to vtedy zabila. Citujem: "Nevyspytateľné sú cesty tráviaceho traktu."
Při dnešním obědě jsem si vybavila tvoj koment. Salátovú vodu zbožňuju! Sním hlávkový salát a pokud zůstane zálivka, tak ji vypiju. Doma to bylo lepší. Maminka dělávala hlávkový salát do obrovské porcelánové mísy. Bohatě zálivky. Většina jí ostalo. Já číhala u mísy a jak všichni dojedli, veškerou tekutinu jsem vypila. Byl křik, ale co už, nikdo si se mnou neporadil, nakonec to vzali jako holý fakt. Táto chuť mi ostala.
Dostala jsem tuto nádheru: www.ahmadtea.cz/darkove-caje/vanocni-ozdoba-english-bre...
Velmi mě potěšila.
Hamburg. Brat došiel. Jeho poprvé. Prvý výlet. Pätnásťročný frajer. Hrdo otvoril kufor. Že babči potiahol domáci šalát. On hrdý na seba. Piekol bábovku. Tiež poprvé. Hojne zalial čokoládou. Lenže 2. Kufor v buse na najteplejšom mieste. Po šestnástich hodinách. Urobte si predstavu. Takmer sa rozplakal. Som správna sestra. Najstaršia. Že nerev. Inak ti struhnem. A potom som sa rozrevala ja. Od dojatia. Je správny brat. Nestruhol mi. A šli sme na véču do Nordsee :)
Aj leco bolo fuj, dnes ho mam rada, ale nesmie v nom byt vajce.
Ja mam stale rada chut drzkovej, tak obcas robim z rydzikov, alebo hlivy, ved chut tomu da cesnak a majoran, aj vizual je podobny.
Pekny vecer vsetkym ;)
Vsetko dobre prajem ;)
mna by zaujimala jedna vec, ktora je mimo tuto diskuziu... dufam, ze sa nejak neurazis, alebo tak nieco... len ustny prejav mas rovnaky ako pisomny, alebo v ustnej forme prejavu pouzivas vety a slovesa viac?
Tiež som si všimol že nepoužíva súvetia... číta sa to ako telegram. :-)
Můj brácha je podobná sorta. Prase je na prvním místě a bůček vede. Říká tomu bílé maso.
Recyklacia je proces opatovneho vyuzitia predtym uz POUZITYCH materialov a produktov (definicia wikipedie). ty recyklujes jedlo??
tak nech sa ti dari ,ja si radsej uvarim tie zemiakove supky aby som neplytval, znovu pouzite jedlo si neprosim..... :)))))
Pekny den vsetkym ;)
"Tetuška" tvoj brat moja krvná skupina. Ktohovie kadiaľ behali naši otcovia. Už chápem keď mi starý otec hovoril, pekne pozdrav každého uja, lebo nevieš kto ti je otcom. Há - há. Plne súhlasím s @Leaela , ten to vyslovil aj mňa.
Moja mama tiez zazila vojnu, nejaky cas sa skryvali v horach nad Čremošným, vraj 20 ludi v malej chatke, uzila si svoje, ale aka je ona fajnova s jedlom, to by si nepochopil. Ja som proti nej len taky ucen.
Svojim prispevkom som chcel povedat len tolko, ze mne sa od detstva chute velmi nezmenili, ja nepreberam a do kazdeho jedla ci kombinacie jedal sa pustim s rovnakou chutou a nadsenim ;)))
Je mi uplne jasne,ze nie kazdy je ako ja, ved sam mam doma jednu ,,macku,, a dve ,,macence,, co nad kazdym tanierom spekuluju :)))
Uspeny den vsetkym ;)
nevedela som si predstaviť, že by som mala jesť jazyk. až raz svokra varila huspeninu (preboha fuj!!!) a jazyk očistila a uvarený dala na olovrant nakrájaný na tanier, len tak k chlebu. bože to bolo ale tak neskutočne dobré, že by som to hoc aj každý deň jedla teraz :D.
Kôprovka - ako decko ani bohovi, večné boje so starou mamou, aj hlava v tanieri, aj 6 hodín sama pri stole kým nezjem, aj som nezjedla. Teraz? varím a jem ju s radosťou, a aspoň 3 volské oká na jednu moju porciu.
a doživotná vojna bez možnosti zmeny? granadír, mastné na mäse, držky. nikdy. nikdy. nikdy a just nie!