Chute sa menia

Nenávidela som tekvicový prívarok. Dnes by som ho zjedla. Ale iba studený. V lete. Obľúbila som si pór. Paradajkovú polievku. Zbožňovala som segedín. Dnes ani cítiť. Palacinky. Parené buchty. Šalátová polievka. Mak. Ryža. Tam sa štyridsať rokov nič nezmenilo. Neznášam ich. Ale chýba mi slovenský tvaroh.

PS. Paradajková polievka. Vždy som jedla paradajky surové. Vadila mi ich chuť po tepelnej úprave. Mamina slovenská paradajková polievka mi zachutila. Odrazu. Ani som nemusela byť tehotná. Nenadchlo ma španielske gazpacho. Tak tam muž vpašoval žltý melón. Nadchlo.
Chute sa menia. Ibaže. Človek by si dal toľko vecí. Nemôže. Zrušili Cholagol. Mne hepatitída pečeň. V budúcom živote si dám cesnak. Uhorky. Kvašáky. Čerstvý chlieb. Topinku na oleji. /Hrianka nie je topinka. Hrianka je suchá./ Jaternice. Bôčik. Knedlovepřo. Papriku. Špekáčik. Pečený nad ohňom. Tlačenku.
V budúcom živote.
PPS: Mala som spolužiačku. Pozrela na môj smotanový jogurt. Miešaný s grankom. /Vyrábajú ho ešte?/ Môj obed na gymnáziu. Zahlásila: hladnej svini sa o kukurici sníva. Nie. Nemali sme sa rady.
A ďakujem za túto tému. Som zvedavá. Ako sa komu zmenili chute.

ako decko som neznasal segedin, dnes sa ho nemozem dojest, nemal som rad ryby, dnes ich rad jem, klasika v detstve - nechutili mi olivy, dnes ich milujem. Co sa ale nezmenilo, od detstva neznasam zemlovku, krupicovu kasu, sulance ci rezance s makom, parene buchty a dukatove buchticky, puding a podobne.... a potom je este jedno jedlo, u ktoreho mi vyskoci husia koza a davivy reflex od detstva a asi sa to nezmeni a to su halusky s bryndzou... brrrr

Naučila jsem se jíst olivy, brokolici a stopkový zeler.
Nemusím rizoto - žádné. Se segedínem jsem byla půl života na štíru, dnes mi chutná a s radostí si ho uvařím. Rizoto ne. Rýžový nákyp a žemlovka mi nelezla pod nos. Zmlsaná. Rýžový nákyp už mi jde. Žemlovka tak jednou za pětiletku.
Musela jsem se za svůj život vzdát plno různých jídel, potravin.. Žlučník, zánět dvanácterníku, střevní hemeroidy mě donutili. Některá jídla se vrátily, pozměnily, s některými surovinami musím opatrně. Vždy je to o hlasu těla. Vločky, piškoty a pugink to vždy jistí! Kombinace rohlík s taveným sýrem, kolečky salámu a to celé zapíjet teplým kakakaem - už nejde.
Nemusím hranolky. Americké brambory jsou lepší. Velká úleva, když je v restauracích začali dělat. Jinak jsem seděla nad talířem a překládala hranolky ze strany na stranu.
Tatarku miluju. Ale raději se jí vyhýbám. Bo vyprážaný rezeň sám o sobě je "síla". Česnek miluju, ale vážím ho na lékárenských váhách. Zato cibulu mi mohou vozit na vozech.
Zbožňuji kořenovou zeleninu ve všem a ve všech podobách. A dobrý sýr, jakýkoliv.
Utrpení bylo, když jsem nemohla jíst papriku a rajčata. Ani mletou papriku. Natož chilli. Už mi to jde, ale musím opatrně, s rozvahou.
Některé kombinace nesmím. Než jsem na to přišla, dlouho to trvalo. U nás na Moravě se dělá okurkový salát s cibulí i česnekem, případně se šlehačkou/smetanou. Výborná věc, ale ty konce, ty konce... Dnes jen nastrouhané okurka, trocha soli, cukru, rýžový ocet a olivoil. Velká dobrota a klid v bříšku. Hurá!
Dlouho jsem si zvykala na kari koření. Jednou za čas mi na něj přijde chuť. Není to často.
Nepozřu salátovou omáčku/prívarok. A hlávkový salát se špekem. Nenenene!
Jo a jako dítě jsem nesnášela zasmaženou kmínovou polévku. Před pár léty jsem jí došla na chuť, docela zázračně. Našla jsem si ji na netu jako nejrychlejší polévku. S hrůzou jsem zírala, co jsem to uvařila. Byla a je dodnes výborná. To je fakt tzv. "Obrácení Ferdiše Pištory!" Neboli zázrak.
Celý život těžce trávím tvaroh a ještě hůř šlehanou smetanu - vyšlehanou. S tvarohem je to lepší, ale ta šlehačka hmm Ale s obrovskou chutí si ji čas od času na něco dám... chjo
Krásné téma! A dalo by se pokračovat....
P.S. Ráda si čtu kdo co má a nemá rád. Zajímavé počteníčko. Lepší než seriály a nebo zprávy v telce a rádiu. Sto lidí, dvě stě chutí!!

Rozmýšľam, ale veľa toho nemám. Ako dieťa som neznášala kapustové strapačky (spomínam aj v tu, uvedenom recepte), ale teraz by som si ich kľudne dala. A paradajkovú polievku. Aj tú by som už zjedla, ale zaujímavé, že paradajkové omáčky som rada mala. Inak si už nespomínam, zjem všetko. A čo sa týka sladkých, väčšinou múčnych jedál, ktoré nám mama v určité dni varievala na striedačku, tie som mala najradšej. Aj v dospelosti, no ako na potvoru, dostala som diabetes....spočiatku som to brala prísne, aj mi bolo ľúto, že si už sladké nikdy nedám, ale teraz občas, (alebo občastejšie? :-) ) si dám aj sladké, aj keď mám výčitky svedomia. A ozaj - nezjedla by som mäso s ovocím, ani kompót ako prílohu k mäsitým jedlám, ani teraz, ani zamlada.

@mirop Dukátky. Tiež ich neznášam. Minulý rok som bola ušetrená. Vianoce. Po našom pupáky s bryndzou. Ryby rada. Aj keď ich chovám. Aj olivy. Koriander nie. Fenikel zachutiil. Vďaka @mijaita
@haji Vidíš. Kmínovú som tiež nemusela. A zachutila. La mama na ňu nedá dopustiť. Keď je zle. Asi má pravdu. Ale ten šalát nedávam. A so slaninou? Nie.

@evanaaa Pripomenula si. V školskej jedálni. Chutila mi paradajková s hovädzím.

Jako dítě jsem nesnášela čaj s mlékem. Ve školce mě donutili ho vypít. Nedopadlo to dobře. Milovala jsem angličtinu a Anglii. Na střední škole jsem si angličtinu vybrala jako další jazyk. Mno, velké úspěchy jsem v ní nedosáhla, ale láska k Anglii se prohloubila natolik, že jsem začala nacvičovat pití anglického čaje a s mlékem. Nakonec to dobře dopadlo a čaj s mlékem miluji. Musí to být kvalitní čaj i mléko. Šidit se to nedá. Dá, pak je tento nápoj nepitelný.

@haji Dearest. Píšeš s osobou, ktorá bola vydatá. Brit iránskeho pôvodu. Druhá generácia. Kvalitný čaj. Čierny. Zelený. Jazmín. Kedykoľvek. V akejkoľvek modifikácii. Kávu nepijem. Teín nakopne. Spoľahlivo. Levanduľový lepší než Hypnox. Ahoj, moja iránska nana. Na citrón+zázvor už dávam pozor. Obličky.
Nebudem menovať kaviareň v ZA. Sis tam kupovala kávu. Teraz ja. Máti vynadala. Že načo taká drahá. Potom ticho. Že tak dobrú dávno nepila. Nech žije online predaj. Však čo nám ostáva. Covid-19. Nechválim sa. Viem.
Môj súčasný je kávičkár. Však ja ho prevychovám. Aj keď to stojí.
Hm. Blbá veta.

@nephilim (16.2.2021 09:35)
Jsem také kafař. Sice to chvíli trvalo, naučit se pít kávu, ale je to zvyk, který se nezapomíná. Spokojím se s nižší kvalitou, peněženka nepustí... Tvoje věta není blbá. Jen dvouvýkladová haha
Levandulový čaj - ehmm Levandulu miluju, ale pít ji mi přijde náročné, pořád čekám, že začnu pěni /evokace mýdla a pěny/ haha To stejno s levandulovými sušenkami... Starý kůň, konzerva to se těžko předělává.

Na ten caj s mliekom som uplne zabudla, moj otec ho mal rad a roky sa pokusal ma presvecit, ze je to dobre, ale nepodarilo sa. Od mala neznasam teple mlieko, raz som dostala take uplne cerstvo podojene a teda okamzite islo von a od vtedy ani ten pach tepleho mlieka neznesiem a mlieko vseobecne nemam v laske.
Co bolo pre mna odjakziva odporne, to boli plucka na smotane, prvy krat videla v skolskej jedalni, vyzeralo to, akoby to uz raz ktosi jedol, to som nedala a to mi zostalo. Ako decko som tiez neznasala vajce na makko, to mam dnes rada. Zas naopak, mama obcas robila vyprazany mozog, to som mala rada, dnes by som to nevzala do ust. Vobec vnutornosti nejem, iba pečen aj to len bravcovu, alebo ked su vpasovane do jelita, viem, ze su tam, ale nevidim ich. Tiez nezjem baraninu, moze ju urobit naj kuchar na svete, mne smrdi. Tiez nechapem ryzovy nakyp, ryza nasladko? Nie a nie. Tiez ma natahovalo, ked som mala kozku na kakae, dnes uz kakao vobec nepijem. Tiez nemusim privarky, hlavne spenatovy, salatovy a tekvicovy. Ako mala som nezjedla nic mastne, dnes sa mozem umlatit za dobre upecenou kozou z hydiny, alebo aj peceny bocik a krkovicka, to je moje. Takze ano, chute sa menia. Halusky s bryndzou tiez nie, bryndzu len studenu v natierke, hlavkovy salat so slaninou som prvy krat dostala v Ostrave, nechutilo. Ryby nevyhladavam, dva krat za rok zjem, ale nemusim. Aj na polievku dostanem chut len obcas. Kedysi som videla v nejako filme jest morske potvory, nechapala som, ako toto moze niekto dat do ust, dnes to uz chapem az moc dobre. A tak by sa dalo asi pokracovat dlho. Dobra tema.

Zabudla som na drzkovu polievku, babka robila ukazkovu, ked som mala asi 10 rokov, dozvedela som, co su to vlastne tie dzky, to fakt neviem zjest.

@afataga (16.2.2021 15:45)

presne... bryndzu len v natierke

@afataga , držky robím často...aj zajtra sú na programe :-) Ale ešte som si spomenula - nezjem šaláty, len tie klasické, ale už dupľom nie také, kde je ryža, alebo cestoviny, ap. Studené by som ich nejedla (ryžu a ostatné).

@afataga Mňa ako decko liečili. Keď bolelo hrdlo. Teplé mlieko. Med. Maslo. Pánafera. Vracala som o život. Keď spomínaš pľúcka. Ja si nepamätám, že by nám ich servírovali. Bratova frája. Zbožňuje vnútornosti. Raz dovliekla teľací mozog. Myslela to dobre. Podaktorí z nás ozeleneli. Vrátane brácha.
@mirop Bryndzové halušky. Preceňované. Nepoznám žiadneho cudzinca, že chutí. Bryndza? Sama o sebe. Chladená.

Pekná a pútavá téma a diskusia, teším sa. :-))) Inšpirujete.
Keď ivkamatko nahodila tému, nevedela som si nejak na nič poriadne spomenúť. Teraz už viem, všeličo ste mi pripomenuli. Od detstva som nemusela sladké jedlá a koláče, to mi ostalo. Nie že by som vôbec nezjedla, ale nemusím. Takisto som nikdy nedokázala jesť morské plody, aj to mi ostalo a asi už aj ostane. Teplé mlieko a ešte k tomu s kožou.. Brrr. Šalátovú polievku a omáčku. Nakladanú strúhanú cviklu, čo sme v školskej jedálni mali takmer ku všetkému. Mäso s ovocím. Vtáčie mlieko. Aspik a huspeninu. A možno ešte iné, už teraz neviem.
Ale niečo sa aj zmenilo. Neznášala som paradajkovú kapustu. Dnes mám na ňu veľkú chuť a aj by som navarila, ale nemám pre koho. Muž to nechce a ja paradajky nesmiem. Ani kopu iných vecí... Chronická gastroentritída, poškodená pečeň atď. V našom veku už musíme, aj keď neradi, všeličo vynechať. Ako píše @nephilim - v budúcom živote si dám paradajkovú kapustu, cesnak, cibuľu, surovú papriku, bôčik, tlačenku, jaternice, paprikový lalok, štipľavé a pikantné jedlá.... atď.
A ešte k pľúckam na smotane, čo spomenula @Atafaga. Áno, tie v jedálni skutočne tak vyzerali a nemala som ich rada. Ale milovala som mamine. Robila ich inak, zomlela tam aj dosť pečene, takže bolo to tmavšie, malo to inú štruktúru a bolo to výborné. Aj to by som si dnes dala, ale žiaľ pľúcka už nedostať.
Takže zatiaľ tak.... teším sa na ďalšie príspevky. A možno si ešte aj ja na niečo spomeniem.

@nephilim (16.2.2021 22:31)

No to mi ani nespominaj, raz mi taky lektvar doniesla mam do postele a donutila ma to vypit, teda odpit z toho, musela potom prezliekat celu postel aj mna. Jej chyba.
Kamaratka ked mala malinku dceru, nic nemohla pit, len kravske mlieko 2x prevarene, ked som ku nej isla, uz na schodoch som zacitila ten puch, otocka, odchod.

@afataga (16.2.2021 15:45)
Achjaj Babička i matka mě léčily, když jsem měla velký kašel /a to často/ horkým mlékem s máslem. Týrání malých dětí. Já plakala jako krokodýl, později jsem se i ručně bránila - většinou mi to také ručně a hlasitě "vysvětlily" a musela jsem, po lžičkách polykat. Mělo to výhodu, slzy mléko s žlutým povlakem ochladily... O to dýl to trvalo, bo krk se mi stáhl a lžička byla velký objem. Uf Ještě teď mě mrazí. Jen jednou, když už jsem bydlela sama, mi bylo tak zle, že jsem k této formě léčby kašle přistoupila. Sadomaso v přímém přenosu. Od té doby jsem hledala jiné cesty a už nikdy neopakovala. Nejlepší je odvar cibule, s citronem a medem. Zabere a není to tak hrůzostrašné. No a jsme u dalších věcí, které mě neoslovují. Citron do čaje - jedině pod kulometem. Bylinkový čaj - tak se pozná, že jsem hodně nemocná. Bylinkový čaj s citronem a medem - poslední tažení. Jinak med můžu do všeho, kromě pití a už vůbec ne do teplého pití. Nemám ráda sladké pití. Jedině co omilostním je coca cola jednou za rok, nebo za dva. Nebezpečné je kafe z automatu. Bohužel, pokud si někdo přede mnou dával kafe s cukrem, je jistota, že i v mém kafíčku bez cukru nějaké promile cukru bude. Nepolknu to.

Propracovala jsem se i k avokádu. Dlouho mi to trvalo, žaludek se mi s ním nechtěl zkamarádit. Už je to o hodně lepší. Čas od času opatrně zařadím do jídelníčku avokádovou pomazánku. Zatím jsme v souladu.

@afataga (17.2.2021 10:10)

hehe, moja mama sa po rozhovore s kamaratkami, ktore mali deti v mojom veku, rozhodla uvarit mi puding... ohodil som jej celu kuchynu a bolo po vareni pudingu, neznasam ho doteraz :D

A úplný prapočátek. Maminka mě jako maličkou převáděla na kravské mléko. Nebudu popisovat co a jak, ale nezůstala ve mně ani kapička. Až dědeček přišel s nápadem, že kozí mléko. Bingo! Dokud jsme měli kozy, byla jsem na ně napojená. Stála jsem s plechovým hrnkem vedle babičky, která dojila. Úporně jsem se dožadovala mléka až tak, že někdy nepřišlo ani na to, aby mléko ocedila. Takže - i s chlupama. Nevadilo. Postupem času mě umravnili, ale začátky byly náročné a babinka na prášky.
Asi intolerance kaseinu. Kravské mléko jsem pak zvládala, ale tvaroh mi léta ležel v žaludku a ne a ne ho strávit. Chutnal, ale netrávilo. Vyšlehaný šlehačku už jsem hore popsala. Máslo nevadilo. Léta jsem tak proplouvala redukční dietou s pocitem plného žalduku - stačila tvarohová pomazánka a celý den jsem nemusela nic, ani se na jakékoliv jídlo jenom podívat. Teď už to nefunguje. Škoda.

Ja som ako malá mala odpor k varenej zelenine a viedla to cibuľa. Teraz mám zeleninu radšej ako hocičo iné, všetku. Mlieko som neznášala od malička a zostalo mi to dodnes. V školskej jedálni sme mávali rajčinovú polievku s ryžou, no to bol pre mňa trest a navyše nás to vychovávateľky nútili zjesť, to bolo peklo, mama nám ju doma tiež varila, ale dávala do nej krutónky a to som mohla. Ale ja ju doma nevarím. Ako malá som ani mäso nemusela, šnicla išla bratovi a ja som mala zemiaky, pečené mäso a kapusta mi na tanier nesmeli, len knedla namočená vo výpeku z mäsa. Potom som mäso mohla a dnes sa mi zasa chuť zmenila a vyhľadávam radšej tie zeleninové jedlá. Hlávkový šalát, vypila som len tú kyslú vodu a šalát zostal v miske, dnes ho zjem za veľkú misu.

Už vás, ženstvo, nejdem menovať. Moja krvná skupina. Paradajková s ryžou. Nie. Kozie mlieko rada. Jogurty. Syr. Našim doma smrdí. Ja rada. Horúce/teplé mlieko+med+maslo=NIE.
Prvý muž sa podujal na haggis. Škótsko. Plnený žalúdok. Druhý na balut. Filipíny. Vajce pečené s embryom. Vtáčie vajce. Mňa naťahovalo. Takifugu som v Japonsku jedla iba ja. Žijem. Sis doteperila Surströmming. Fermentovaný sleď. Chcel ochutnať bráchov šéf. Vetrali dva týždne. Celé poschodie. @svedka vie.
Sis nechcene hviezdila. Na ZŠ sme museli na obedy. Mama učiteľka. Družinárka. Prinútila ju zjesť špenátovú polievku. Sis zjedla. A takmer vzápätí ju ovracala. Družinárka sa šmykla. Na dlážke. Zlomila nohu. Mama doma plakala. Od hanby. A potom sme už nemuseli na obedy.
Otec. Vášnivý hubár. Nosil koše. Ale jesť?? Nejedol. Máti. Med do kávy. Horúci med. Pre mňa zápach. Súčasná svokra. Polieva medom ružičkový kel. Nikdy.
Br.frája. Brácho u jej rodiny. Predstaviť sa. Že na obed slepačia polievka. Že fajn. Tú on rád. Frája: Tak poď von.
Brácho: Čo tam?
Frája: No lapnúť ju. Odťať hlavu. Vypitveme. Uvaríme.
Brácho: Neobjednáme pizzu?
Frája: A čo si sprostý? Tu ju chyť. Drž. Donesiem sekeru.
Brácho: Na koho?
Frája: No. Tak to si ešte rozmyslím.
Máti sa smeje dodnes.

@haji (17.2.2021 12:55)

mna natahuje pri predstave tepleho mlieka a este aj s chlpmi brrrrrrrrrrr :-)

Este som si spomenula na skolsku jedalen a mliecnu polievku, alebo demikat, puch az na chodbe, tiez nas to nutili jest. Tak to som radsej ozelela cely obed, za taku obet mi to nestalo.
Zas som mala vtedy rada ladvinky, takych nas bolo malo, dnes uz nie.
Tiez som mala rada hrachovu kasu, co tiez bol ojedinely ukaz.

@afataga (18.2.2021 13:07)
Já byla vítaný strávník, dokonce aj ve školskej jedálni. Na obědy jsem do školy nechodila, babička vařila, pekla. Ale já se tam vždy, když jsem chtěla, propracovala. Kuchařky se sázely, jestli přijdu?! Už věděli co miluju: nudle s makem, rajskou polévku aj omáčku, hrachovku, čočku a dokonce i ten pajšl /nebyl často, spíš si ho pamatuju ze střední školy než ze základky/. Byla z toho ostuda, nakonec přišla domů teta, která dělala ve školní kuchyni a prosila babičku, ať mi zaplatí vybrané obědy podle menu. I jsem dostala přes ústa... Také jsem chodila po domácnostech spolužáků - patenty, bílé bálešky a podobné dobroty. Některé domácnosti si mě půjčovali přes prázdniny k obědu na dodání chuti k jídlu dětem, které u nich byly na prázdninách a v jídle se rýpali. Matka a hlavně babička to těžce nesly... Prý velmi způsobně a chutně papaám!! A já dodávám, ještě se mi u toho svítily oči od radosti. haha Je moc málo věcí, které nejím. Doma mě dobře vyškolili.

@haji (15.2.2021 15:56)

Ja som segedínsky guláš a lečo začínala jesť veeeľmi opatrne a to v jedálni v práci. Najskôr som si pri segedíne máčala po kúskoch knedľu v tej šťavičke, aj z leča som jedla len zemiaky namáčané v šťavičke. A teraz "zlupnem" celý segedín a lečo ako vtáčik muchu.

@dr (18.2.2021 13:24)
Hezky! Co jsem nikdy nemusela a nemusím bylo tvrdé vařené hovězí maso v UHO, ani ne hnědé omáčce, u nás ve veřejném stravování byla vždy šedá a to celé se podávalo s těstovinou, polámanou a rozvařenou do kupek. F.j!! Většinou to bylo na menu začátkem týdne, nejpozději ve středu. Až mi paní v bufetu, kde jsem si léčila ego a bříško, vnukla myšlenku si prostě v ten nebezpečný den nezaplatit oběd. Bo to jiné nikdy nebude... Geniální myšlenka.

@haji (18.2.2021 13:30)

Ja som si nikdy nezaplatila v práci obed, keď bola koložvárska kapusta a plnený kapustný list.

Od malička nedávam mlieko. Zeler, pľúcka, koriander, bravčový mozoček s vajcom, varená mrkva, sladká žinčica, kupované párky. Najväčší zabijak bola mliečna polievka v školskej jedálni. Jediná zmena po 40-tich rokoch = zeler, momentálne zbožňujem v akejkoľvek podobe :)

@anulienka1 Koriander=kôpor=zeler=olivy=ryby=morské plody=sushi=rímska rasca...etc, atď. Buď ich miluješ alebo neznášaš. Tá mliečna polievka. Mliečno-zemiaková? Akosi mi nič nehovorí.

@mirop (15.2.2021 15:25)

Kolko ludi, tolko chuti. Vsetko co si vymenoval mi velmi chuti, okrem bryndzovych halusiek.

@haji (16.2.2021 07:43)

Ano, caj smliekom milujem. Najtadsej Earl Grey, teda nie tie pozmetane piliny vo vrecuskach, ale kvalitne listky. S trochou cukru pochutka. Ked mam problemy sa zaludkom (ako vredar dost casto) je to prva pomoc. Caj s mliekom, suchar, pripadne piskota ci keksik, to je prva pomoc. A mam rada aj bielu kavu, taku to Meltovu, ale uz som hu davno nepila.

Ja som asi tuhy konzervativec. Mam rada veci, ktore som jedla od malicka a velmi tazko prijimam nove chute. Mam rada taku tu klasicku rakusko-uhorsku kuchynu, dusene masa, vsetky tie gulase, paprikase, perkelty, pecene maso, raz- dva razy do roka snicel. A sladke jedla, tie cim som starsia, tym viac. Kedysi som neznasala tie piatkove obedy, ked bol sladky druhy chod, pripadla som si oklamana, sladke by som zjedla ako treti chod.
Nezjedla by som ryby v ziadnej podobe (nasledok nutenia rybieho tuku, ktory sice spojenymi silami najmenej dvoch ludi do mna obcas dostali, ale olutovali, lebo som im ho promtne vratila a bolo mi jedno, kde ich zasiahne). Manzel jedava sardinky na tajnasa, vadi mi uz vona. Nejem huby, okrem bedli a kuriatok, tie len s velkym sebazaprenim. Nezjem spenat, tekvicovy privarok, doma sme to nemavali a v druzine to vyzeralo nejedlo. Nezjem kupovany majonezovy salat, doma pripraveny milujem.
Cim som starsia, tym jednoduchsie jedla mi chutia, maximalne tak do pat surovin a milujem sladke jedla, kolace kysnute, trene, palacinky, dolky, zemlovku, ryzovy nakyp....
Mam stastie, ze z nich nepriberam, zato maso tri- styri razy za tyzden zabezpeci kilo navyse.

@sovka62 Vidíš. Som čajová. Potrpím si na pekné dózy. Kvalitné čaje. Švagor. Zásobuje. Naposledy gruzínsky čaj. Pollitrák čaju+sucháre=extáza svätej Támar.
Earl Grey. Mlieko. Štipka cukru. Už nepijem. Sú čaje. Jedlá. Ktoré už nikdy neuvarím. Lebo spomienky. Na drahých. Bolia.
Ale. Kávu nepijem. Teherán. Bolo mi zle. Nezvyknutá na množstvo jedla. Nechcela som uraziť mužových príbuzných. Pre nich som bola exotika. Ochutnala som troch. Ale zo všetkého. No zle bolo. Ako liek mi dali čaj. Korenený adviehom. Do minišáločky kávu. Silnú. Takmer som ju dolovala. Lyžičkou. Pradedko kázal. Že vypi, nevesta. Mne sa fakt uľavilo. Sis to vtedy zabila. Citujem: "Nevyspytateľné sú cesty tráviaceho traktu."

Aj ja milujem tie dozy, @Nephilin. Mam ich dost a hoci som racionalny clovek a z vyletov a dovoleniek nenosim suveniry (pri tom kolko cestujeme, teda cestovali sme pred Covidom) by nas vytlacili z domu. Ake cajovym dozam neodolam a ked su naplnene kvalitnym cajom, som v siedmom nebi. Ani minevadi utierat z nich prach.

@dr (18.2.2021 08:29)
Při dnešním obědě jsem si vybavila tvoj koment. Salátovú vodu zbožňuju! Sním hlávkový salát a pokud zůstane zálivka, tak ji vypiju. Doma to bylo lepší. Maminka dělávala hlávkový salát do obrovské porcelánové mísy. Bohatě zálivky. Většina jí ostalo. Já číhala u mísy a jak všichni dojedli, veškerou tekutinu jsem vypila. Byl křik, ale co už, nikdo si se mnou neporadil, nakonec to vzali jako holý fakt. Táto chuť mi ostala.

@sovka62 (19.2.2021 20:57)
Dostala jsem tuto nádheru:  www.ahmadtea.cz/darkove-caje/vanocni-ozdoba-english-bre...
Velmi mě potěšila.

@haji @dr Presne toto som robievala aj ja. Zúrila som. Že ju vyliali. Zálievka od rodičky chutila lepšie. Pritom ju robím rovnako. Holt. Panímáma&pančelka vie. Šalát. Tiež vtipná vec. Myjavská prababička. Nádherný šalát. Len zrak neslúžil. Šalát umyla. Lennže. Chrupčal pod zubami. Sedela pri nás za stolom. Nech chutí. Nie sú tam ani húsenky. Ani črváčky. Ani bárčo. Na pravnúčatá motivačná reč. Núkali sme sa. Že umyjeme. Nech sedká. No kde. Urazila sa. Že zrak aj ruky slúžia! Ehm ehm.
Hamburg. Brat došiel. Jeho poprvé. Prvý výlet. Pätnásťročný frajer. Hrdo otvoril kufor. Že babči potiahol domáci šalát. On hrdý na seba. Piekol bábovku. Tiež poprvé. Hojne zalial čokoládou. Lenže 2. Kufor v buse na najteplejšom mieste. Po šestnástich hodinách. Urobte si predstavu. Takmer sa rozplakal. Som správna sestra. Najstaršia. Že nerev. Inak ti struhnem. A potom som sa rozrevala ja. Od dojatia. Je správny brat. Nestruhol mi. A šli sme na véču do Nordsee :)

Este som si spomenula, ako mala som mala rada len mliecnu cokoladu, horka bola fuj bleee, dnes to mam presne naopak. Tiez som mala rada mandarinky, mozno aj preto, ze boli vzacne, dnes mi vobec nechutia.
Aj leco bolo fuj, dnes ho mam rada, ale nesmie v nom byt vajce.

@evanaaa (16.2.2021 18:48)

Ja mam stale rada chut drzkovej, tak obcas robim z rydzikov, alebo hlivy, ved chut tomu da cesnak a majoran, aj vizual je podobny.

No ako vas tu tak citam,veru,niektoré/í ste poriadne fajnovky :-) ....mna stara mama (1909-2003) naucila zjest proste vsetko. su sice jedla ktore nepreferujem,napr.z tekvice,ale ked nieje z coho vyberat,tak zjem aj to :).ked sme ako vnucata na prazdninach ohrnali nad niecim nosom,povedala nam ,,keby ste biedu a vojnu zazili,toto by ste veru na jedlo nehovorili,,.....a mne to tak dako zostalo,ze nepreberam a zjem co mi daju :))) .ved to na mne aj vidno- chudnem cely zivot a este som neschudol :)))) ......
Pekny vecer vsetkym ;)

Skoro som zabudol! kym neochutnam leva,mojim kralom zvierat je prasa! :)
Vsetko dobre prajem ;)

@leaela Nie. Nie sme fajnovky. Realita. Nežijeme za čias vojny. Nebudem glorifikovať staré mamy. Neznášam plytvanie jedlom. Recyklujem. Čo sa dá. Nakupujem denne. V malom. Uvarím denne. Pre dvoch. Nevarím v 10 l hrnci. Aby mraznička stonala. Čítaj text s porozumením, fajnovka. Alebo si uvar zemiakové šupky.

Rozmýšľam. Neznášam držky, ale stavu z nich s čerstvým chlebom milujem. Nezjem maminu rybaciu polievku. Už mi ju síce nikdy nespraví, no nikde si ju ani neobjednám a už vôbec nespravím. Nemohla som cítiť olivy, teraz zožeriem fľašu na posedenie. Co i len trosku štipľavé som odmietala, teraz bez čili sotva niečo zjem (minule guláš "štipkal". Chlapci plakali a nevládali zjesť. Ostalo na mne. Nevadi🤷‍♀️). Paradajková polievka. Kedysi bola za trest, teraz by som ju jedla aj týždeň v kuse. S veeelkym množstvom syra, výlučne dochutenu mojim polovičiakom.nech robím co robím, nedochutim správne. Kapustne fliacky na slano. Ako decko výlučne s cukrom, sol+MČK boli tabu. Teraz preferujem slané. Bylinkovy čaj. Kedysi pila keď už bolo fakt zle (zdravotne , to aj mamka spozornela) . Teraz iný ani moc nepijem. Ostala mi nekonečná láska ku kvasakom. Ku akémukoľvek jedlu, aj samostatne, kedykoľvek. Polovičiak občas zazera a nechápe - kvasaky ku kuratu na smotane s haluškami. No a čo. Pri kompote ku kuratu na smotane už iba pokrci plecami. Brat kedysi nezjedol bryndzaky. Býval u mňa 3 mesiace. Bryndzaky boli na jeho žiadosť 4x. Zjem takmer všetko čo nezje mňa. Otcova škola - co mama navarí je dobre a treba zjesť. Väčšinou to dobre bolo🤣

@nephilim (21.2.2021 17:24)

mna by zaujimala jedna vec, ktora je mimo tuto diskuziu... dufam, ze sa nejak neurazis, alebo tak nieco... len ustny prejav mas rovnaky ako pisomny, alebo v ustnej forme prejavu pouzivas vety a slovesa viac?

@mirop (23.2.2021 06:12)

Tiež som si všimol že nepoužíva súvetia... číta sa to ako telegram. :-)

@leaela (22.2.2021 19:26)
Můj brácha je podobná sorta. Prase je na prvním místě a bůček vede. Říká tomu bílé maso.

@nephilim (22.2.2021 21:46)

Recyklacia je proces opatovneho vyuzitia predtym uz POUZITYCH materialov a produktov (definicia wikipedie). ty recyklujes jedlo??
tak nech sa ti dari ,ja si radsej uvarim tie zemiakove supky aby som neplytval, znovu pouzite jedlo si neprosim..... :)))))
Pekny den vsetkym ;)

@haji (23.2.2021 08:59)

"Tetuška" tvoj brat moja krvná skupina. Ktohovie kadiaľ behali naši otcovia. Už chápem keď mi starý otec hovoril, pekne pozdrav každého uja, lebo nevieš kto ti je otcom. Há - há. Plne súhlasím s @Leaela , ten to vyslovil aj mňa.

@leaela (22.2.2021 19:19)

Moja mama tiez zazila vojnu, nejaky cas sa skryvali v horach nad Čremošným, vraj 20 ludi v malej chatke, uzila si svoje, ale aka je ona fajnova s jedlom, to by si nepochopil. Ja som proti nej len taky ucen.

@afataga (23.2.2021 11:03)

Svojim prispevkom som chcel povedat len tolko, ze mne sa od detstva chute velmi nezmenili, ja nepreberam a do kazdeho jedla ci kombinacie jedal sa pustim s rovnakou chutou a nadsenim ;)))
Je mi uplne jasne,ze nie kazdy je ako ja, ved sam mam doma jednu ,,macku,, a dve ,,macence,, co nad kazdym tanierom spekuluju :)))
Uspeny den vsetkym ;)

hojoooj, takých by bolo :). od pamätnej cesty z Talianska so starými rodičmi v pamätnej bielej "stodvacke" nemôžem zjesť červený melón. vrátim aj to čo som jedla pred polrokom :D. tento vzťah k melónu sa len jemne poupravil - zjesť ani bohovi, ale vôňu mám rada :D. asi ako každé mestské dieťa som sa zaprisahala, že nebudem jesť králika. veď to je také to milé zlaté ušaté a to sa predsa jesť nesmie. Raz mi teta z kremnice prepašovala králika do plnenej papriky, ale priznala až keď som vyžrala celý hrniec. Keďže ja papriku milujem, je to moja celoživotná láska, asi tak ako špagety (naozaj, o tie sa horko ťažko delím aj s manželom), dospela som k záveru, že mäso ktoré nepokazí plnenú papriku je dobré a môže sa jesť aj v inej forme :D.
nevedela som si predstaviť, že by som mala jesť jazyk. až raz svokra varila huspeninu (preboha fuj!!!) a jazyk očistila a uvarený dala na olovrant nakrájaný na tanier, len tak k chlebu. bože to bolo ale tak neskutočne dobré, že by som to hoc aj každý deň jedla teraz :D.
Kôprovka - ako decko ani bohovi, večné boje so starou mamou, aj hlava v tanieri, aj 6 hodín sama pri stole kým nezjem, aj som nezjedla. Teraz? varím a jem ju s radosťou, a aspoň 3 volské oká na jednu moju porciu.
a doživotná vojna bez možnosti zmeny? granadír, mastné na mäse, držky. nikdy. nikdy. nikdy a just nie!

@leaela Wikipediu prenechám slovenským "maturantom". Možno do dotiahnu na post premiéra. A áno. Jedlo recyklujem. Čo nezjeme hneď, snažíme sa spracovať. Jedlo nerada vyhadzujem. Také easy nevieš?