Procházka po Orlové

Ahoj Remcula. No to ...bez podprsenky nebylo tak hrozne ve vecernim pritmi, horsi jsem dopadla ja asi pred tydnem. Kazdy patek jedeme na velky nakup trochu dal od nas a jako vzdy, manzel hrozne spechal at jsme uz z domu, mel uz nastartovane a se nahonem oblekala. Hodila jsem na sebe sukni, triko prez hlavu a dulezite letim do auta, abych byla vcas. V prvnim obchode jsem potkala znamou, ktera mne zna jenom rozcuchanou z mojich lesnich prochazek. Tak si mne nejak divne prohlizeli s jejim manzelem a mne doslo, teda zisrila jsem proc. Dalsi cesta tedy vedla do prvnoho kramu kde si koupim zapomenutou DULEZITOU vec.

A samozrejme, hned vyskousela a nechala na sobe. Platila jsem prazdny obal.

No, ve dne je to horší, že jo, já kdybych zapoměla ve dne si obléct onu důležitou část oblečení, asi bych při běhu přes přechod byla po tváři vyfackaná!! :-)))))

Hahaha, no dobre som sa zasmiala... Clovek sa potom ale hanbi, ze?

No, ani nemluv!!! Za života zažijeme tolik trapasů.. :-))

Moja kamoška bola raz na významnej recepcii a samozrejme musela navštíviť toaletu. Kedže chcela dobre vyzerať, tak si obliekla body a na to šaty. Keďže inak sa nedalo, musela si na toalete šaty vyzliecť, urobiť čo bolo treba a šup von na recepciu. Všetcia páni sa na ňu z úžasom dívali, čo je riadne dvihálo sebavedomie. No a potom to prišlo. Ona si tie šaty zabudla obliecť. Podotýkam, že nebola žiadna Twiggi. Celý trapas skončil obrovským smiechom.

;-))))

Bože!!! Cháááááááááááááááááááááááááááááááááááá!!!!! To jsou věci!! :-)))))!!!
Já jsem jednou šla z práce domů a všichni v Tesle jsme chtěli mít odpíchnuté přesně v 22.00hodin večer a tak jsem hodně spěchala, oblíkla si halenku, boty a byla jsem šťastná, že jsem u píchaček první. Všichni mne nechali a chápavě se usmívali..Pik..pik..22.01 a byli odpíchnutí všichni spěchajíc na autobus, který jel za 10 minut a bylo třeba řádně přidat do kroku, abychom ho stihli. No a teď se to stalo...hurónský řev, smích, ty mrchy mne nechali dojít až před budovu, já už v poklusu na autobus jsem se musela vrátit, jelikož jsem zapoměla kalhoty. Podotýkám, že bunda mi nezakrývala ani zadek. A já si říkaka, jak se cítím lehce, nic mne netlačí..asi jsem myslela, že z toho sezení na zadku v Tesle jsem zhubla! :-)))))

Pripomenuli ste mi jedno ráno, na ktoré nezabudnem, hoci prešlo viac ako päťdesiat rokov. Za moje vstávanie do školy bol zodpovedný starší brat, lebo som bola ešte len prváčka. Bolo to v zime a asi sa mu spalo dobre, lebo ma budil s tým, že sme zaspali a na vychystanie do školy máme pár minút. Tak som si len do očí frkla dve kvapky vody, zuby prešla kefkou raz vpravo, raz vľavo, hodila na seba oblečenie a utekali sme bez raňajok. Do školy sme to stihli, väčšina detí bola ešte na chodbe pri vešiakoch, ktoré slúžili ako šatňa. S úľavou som vyzliekla kabát, zavesila na vešiak a až keď sa ozval rehot som sa na seba pozrela. Pulóver, pančucháče, nohy v galošiach (v ich ešte papuče, starší vedia o čom píšem) a sukňa doma na vešiaku. Takže som ten začiatok vyučovania predsa len zmeškala.

sovka62 :-))))))!!! Znám galoše s papučema, náhodou, super vynález na tehdejší dobu!!!

:-))))))))) milé zážitky,aj galoše s papučami som rada nosila,lebo boli praktické.Ja som zas mala problém a párkrát si zapamätať č. izby,kde som bola ubytovaná.Prišla som do hotela,ubytovala sa,išla do mesta a odovzdala poslušne kľúč na recepcii.Po návrate som chcela kľúč,ale aké č.izby?Tak sa pýtam:Prosím vás,kde býva p. ....? Po odpovedi som si pýtala kľúč a oni "ale tá pani nie je v izbe". No a moja odpoveď,že to som ja,vyvolala raz úsmev,inokedy rozpačité pohľady-podľa nálady personálu,len ja som spokojne vzala kľúče a niekedy pre istotu som išla do mesta aj s kľúčami,kto si má pamätať čísla?

:-)))))))!!!

my sme nedávno išli z mužom na nákupy, mala som trojštvrťové nohavice, tričko a letné sandály .... až keď sme v TN pred obchodom vystupovali z auta zistila som, že na nohách nemám sandále (krásne, nové, dcéra mi priniesla z Prahy) ale staré kročky, ktoré nosím na záhradu, no a podľa toho aj vyzerali ako keby som v nich zemiaky okopávala. Môj muž sa rehotal a ja som zobrala papierové kapesníčky, popľula milé kročky a čistila koľko sa dalo.... no o moc lepšie to nebolo, ale čo už ......

Cháááá!!! No, my máme maminku od přítele tady na LDN, čeká na domov důchodců. No a malovali jsme a každý den za babičkou chodíme. Docela jsme spěchali, honem jsme na sebe něco hodili a běželi za ní, abychom mohli v práci co nejdříve pokračovat, ještě, že je to jen přes cestu. No a jak tam tak stojíme u postele, koukám a přítel měl na nohách boty, co v nich maloval, celé zacákané od barvy, takové vsuvky vyšmatlané, že jsme se smáli celou cestu domů. A na konec jsme se s těma jeho vyšmatlanýma, zacákanýma botama stavili i na pivko. Komu by na tom záleželo? Jsou horší věci.

:)))) no mne sa chvala bohu este zatial nic podobne nestalo, tak sa mi dobre smeje,ale raz sa asi dosmejem, ked aj ja raz nieco zabudnem :)))

To tu by ste uplne zapadli s niektorymi prihodami a nikto by sa nepocudoval. Ked sme sem prisli tak sme kukali na vselico a hlavne na panicky, ako chodili aj s natackami vo vlasoch do obchodu nakupovat - samozrejme v pohodlnych teplakovinach. Tu plati nadovsetko pohodlie, aj ked casto to nepracuje...

Indky chodia von aj v nocnych koselach. Maju ich sice az po zem, ale u nas by to aj tak vyzeralo asi vselijako. Ked som to prvykrat videla, som vybuchla smiechom, az potom som zistila, ze je to normalne :)

Ja som raz v zime šla do práce, po ceste som stretla kolegyňu - priateľku, chvílu sme sa, idúc vyprávali, zrazu ona zastala, pozrela mi na nohy a začala sa smiať. Až potom som si všimla, že ja som mala čižmy naopak, pravú na ľavej nohe a tak. Je to síce k neuvereniu, ale tie čižmy boli akési " odliatky ", ako gumáky a nebolo to tak cítiť že ich mám zle obuté, ale vypadala som ako šašo. A druhá kolegyňa zasa mala naopak na sebe pulover, čo som si všimla až v autobuse, spýtala som sa , či ten pulover má vačok vzadu a vtedy si to uvedomila, ale čo už mohla robiť?

A ešte niečo : ( nie o oblečení). Bola so na návšteve u dcéry a keď som od nej odchádzala, poprosila ma, či by som nevhodila smeti do smetiaka neďaleko nich. A ja, zamyslená ešte z návštevy, som s igelitkou so smeťami prišla domov, našťastie, nebolo to až tak ďaleko, šla som peši, až potom som si spomenula, keď som šla okolo našich smetiakov, čo mám v ruke a tak smeti napokon skončili tam, kde mali.

Mne osobne sa stalo len to, že som si zle spároval ponožky a tak som mal každú inej farby, ale keď som mal asi 14-15 rokov tak som oslovil jednu pani, tak nenápadne, že má vo vlasoch natáčky. Najprv na mňa zazerala, ešte bola nezobudená, no keď si uvedomila čo som jej povedal, bola mi vďačná, aj keď sa cítila blbo. Tak som jej urobil "stenu", ona si ich dala dolu, prečesala si účes prstami a bavili sme sa ako starý známi. Akurát ju štvalo že stretla zo 2-3 susedy a nik ju neupozornil.

ohromne som sa pri čítaní pobavila, cha cha ,myslím že nejaký ten trapas sa už každému podaril . Ja som bola v cudzine, navštíviť syna, ktorý tam vtedy pracoval. Slúbila som mu,že pre jeho priateľouv Slovákov, ktorí tam boli s nim uvarím sviečkovú a tak sme sa vybrali nakupovať. Aby sme s vozíkom nechodili po celom obchode, tak sme ho odstavili a postupne sme doňho dávali potraviny,Bolo toho veľa, tak som nesledovala, obsah vozíka a len som nosila a nosila. Zrazu príde pani zoberie vozík a začne sa čudovať čo tam má a ja sa zas čudujem prečo mi berie vozík. , Nakoniec som zistila, že som znášala do cudzieho vozíka. Trvalo nám chvílu, kým sme roztriedili čie je čie. Bolo to o to komplikovanejšie že to bolo v cudzine a ich jazyk som veľmi neovládala. No trapas, neviem čo si o mne myslela, ale pozerala namňa čudne

babi , tohle se mi stalo už mockrát! :-))) Jednou jsme taky měla vozík s nákupem a jak je na nich zepředu takový ten jakoby háček, pověsila jsem si na něj tašku i s penězi a obrátila jsem se zády k němu a vybírala maso, otočím se vozík fuč... Myslím, že jsem měla všechny barvy světa v obličeji o "inteligentním" výrazu ani nemluvím :-)))). Stála jsem jak přibitá, uvědomila jsem si, že tam mám peněženku s 1000kč a kreditní kartu bohužel, jsem sklerotik, tak i s PINEM na malém papírku přímo v té kartě. Nevím, jak dlouho jsem tam stála a blbě čuměla dokola, najednou zpoza roha vylezla moje bláznivá vysmátá dcera i s mým vozíkem. Nemohla ani dýchat, jak se smála a já, Albert nealbert jsem ji v té prodejně mlátila po hlavě deštníkem, až jsem ho rozbila, ale u ní to vyvolávalo ještě větší salvy smíchu. Pobavily jsme obě celou prodejnu. Od té doby si pin nechávám doma, co kdyby to příště nebyla dcera, že jo a ona dodnes dostává záchvaty smíchu, když si vzpomene na výraz v mé tváři v tom obchodě.

to blbne len môj počítač? nejak divne to píše. vo všetkých príspevkoch

no teda, baby, tak schuti som sa už dávno nezasmiala pri čítaní vašich príhod:)), ja mám tiež určite nejaké, len teraz si nie a nie spomenúť....:))

dobre sa tu zabavam,no teda baby vy ste cisla:))))))))

Kolegyna sa raz tiez ponahlala z roboty a zvykla si vyzliekat pancuchy naraz s nohavicami,ked isla z roboty natiahla si nohavice topanky a bezala domov.Vsimla si ze si ju nejak divne ludia prezeraju,ale nevedela preco.Az ked prisla domov si vsimla,ze taha pancuchace.ktore jej trcali z nohavic za sebou..:))))

toto ja potrebujem:))))) prídem na varechu a v momente mám dobrú náladu:))))))) tak prispejem aj ja do tejto debatky aj keď to s "podcicenkou" nesúvisí:) Pred 20timi rokmi sme nosili silonky zo "šráfikom" no a ja štíhla, vysoká (173/56) , vlasy dlhé pod zadok, silonky zo šráfikom, minisuknička , lodičky s 10cm opätkom, som si vykračovala po ulici. Odrazu ku mne prišli dvaja mladíci, jeden ma zastavil, druhý sa mi zohol k nohám, ja v šoku som zoštolverkovala, lebo som nevedela čo sa deje, na to sa však obaja postavili predo mňa a s milým úsmevom mi oznámili, že som mala šráfik na silonke bokom, tak mi ho chceli opraviť:))))

Taky se směju, jak blázen, můj mužík jen kroutí hlavou a přemýší, jestli volat blázinec!! :-))) Mi jdou většinou trapasy naproti, není snad den, kdyby se mi něco nepřihodilo. Kdysi jsem se zase večer procházela po Orlové, ještě s pejskem, každý večer 19.30 hod, to je moje doba. V létě ok, to je světlo, ale když se setmí, někdy to není sranda. Ještě, že mám hubu prořezanou. Jdu si v klidu, najednou z křoví chlap vyleze..(ještě, že už jsem byla skoro u baráku) a říká mi: "Jehova příjde" a já, dodnes nevím, kde jsem vzala tu odvahu, asi blízkost mého vchodu mi ji dala, jsem se mu podívala do očí a říkám mu.. "no, tak ať se staví na kafe" :-)))) Dodnes si myslím, že ten chlápek byl tak překvapený z mé odpovědi, že se nezmohl na slovo a já jsem měla pocit, že mi dal Redbul křídla a byla doma, co by dup.. :-)))

Tak mam sobotu vecer a smeju se celou dobu u pocitace, nestacim utirat slzy. Ach boze, prece jen stoji za to zit na tomto svete. Nemusime porad jenom varit, musime se take lecit. Takovyto smich je vselek. @remcula to zacala, vdaka jej. Ale vsertky ste naramne SUPER baby.

:)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) myslím, že aj Jehova ostal v šoku :)))

-)))))))). že jo? evanaaa a už jsi někdy šla v takových těch ušitých vsuvkách, nevím, jak bych to jinak nazvala, jak je mají ve špitálech, abychom nelezli obutí, no, už jsi šla v tom až domů, jako já? :-)))) a že člověka nikdo neupozorní, že? Dnes je neděle, snad se mi trapasy vyhnou a doufám, že si neublížím při velkém úklidu chodby, co mne čeká. Hezkou neděli všem a pokud máte nějaké příběhy, já se strašně ráda zasměju!! :-)))

Remcula, sto bodov. Manžel sa zaujímal, čomu sa tak smejem, tak som pobavila aj jeho. Toto nemá chybu........

sovka62 , no, taky má tvůj manžel někdy pocit, že by ti měl zavolat psychiatra: Já píšu a usmívám se, nebo se směju na plné kolo, tak přiběhne se podívat, co se mi stalo a pak řekne, že jsem zralá do blázince! :-))))

@remcula niesi sama:) aj na mňa doma pozerajú či mi nešibe, ale keď zistia, že som na vareche, tak sa ukľudnia :))))))

Ja vám pridám tiež jeden, ktorý som zažila s maminou ešte pred viac ako 30- imi rokmi. Bola Zima, nedeľa, a niekto srodiny nám nečakane dal lístky do SND, kam sa chodilo vyparádene, v róbach, aj sa prezúvalo pri šatniach :-). No a keďže mamča nemala ako si dať urobiť fajnový účes, nasadila si na spľasnuté, sponkami upnuté vlasy, peknú parochňu z Tuzexu. Na róbu si dala kožuch, strieborné lodičky do igelitky a keďže mala parochňu, tak si baranicu nechala doma. Konečne sme prišli do krásneho divadla s množstvom vyparádených paničiek, ktoré sa tlačili pri zrkadlách a ešte sa upravovali, no a k nim sa pridala aj moja mamina a prvé čo si dala zo seba dolu, bola práve parochňa, lebo si myslela, že to má baranicu. Nebola zvyknutá ju nosiť. To si ani neviete predstaviť ten jej výraz a výkrik(čím upozornila viac na seba), keď sa zbadala v tom obrovskom zrkadle, s tou malou, uplacnutou hlavičkou. No a ja, mladá, veselá kopa, som jej ani nemohla pomôcť, lebo som v záchvate smiechu letela na toaletu, no a z divadla si nič nepamätám, prerehotala som ho zväčša na chodbe:-), doteraz na to spomíname.

Ako mlady neskuseny inzinier sam hlboko v africkej dzungli isiel som na trh kupit zeleninu, ale nemal som drobne ale pomerne velke peniaze.
(Asi nedavno pred tym misionary presvedcili dobre obdarene domace zeny ze by mali nosit podprsenky).Lenze tie to asi nepochopili na co su..
Takze ked "pani veduca" v ciernej podrpsenke najpr kontrolovala v jednej potom v druhej a nakoniec vyklopila vsetky drobne z podprsenky aj s prsiami, a odisla do vedlajsieho stanku bez nej pre dalsie drobne.Tak som pochopil ze im to zabudli vysvetlit ze to nie je penazenka...

zdezda :-)))))) to jsi mi zase něco připoměla!!! Cháááááááááá!!! Myslím s tou parukou!! Bože, celý den se jen směju!! :-))))
Tak jsem jednou jela v tramvaji z práce, byla narvaná, venku vedro k zalknutí, stála jsem na jedné noze a ještě ne na svojí. Byla špička, všude plno aut a křižovatky.. Vím, že do toho mumraje vlezl revizor, protože jsem ho slyšela někde za mnou, jak říká.. "revize jízdenek".. Tak jsem si říkala, "blb jeden, že se mu tady chtělo vůbec nastupovat do toho nedýchatelna" a v tu chvíli řidič prudce zabrzdil a já jsem se jen neurčitě rozehnala rukama a chytila jsem se něčeho měkkého, říkám si, to je fuk, hlavně, že se držím, ale ono to klouzalo docela rychle a šup, už jsem ležela na zádech a na mně v pozici skoro erotické ten revizor! :)))) A v ruce jsem svírala něco...sakra, co to je, si říkám? Byla to paruka od úplně plešatého chlapa, který klečel vedle mne a něšťastně si sahal na hlavu, protože nevěděl, kde svou ozdobu strati!! :-))) Já ještě v tom lehu, snažíc se setřepat revizora, jsem se snažila mu ji nasadit. Celá tramvaj měla z toho Vánoce a nakonec i pán s urvanou parukou to vzal s humorem. Revizor mi pomohl na nohy spolu s plešatým chlápkem a zbytek cesty jsme se smáli u jedné tyče, které jsme se všichni 3 drželi a revizor zapoměl, proč vlastně nastoupil. Źivot píše romány, což? :-)))

Neviem, ci to mate aj vy...Ale mne sa niekedy stane, ze niekoho stretnem, ten clovek sa mi prihovori, rozprava o vselicom (mne znamom), ale ani za svet neviem, kto to je alebo ako sa vola....Tiez sa vtedy citim poriadne trapne....

No tak @remcula , ale som sa nasmiala, hoci do smiechu mi veľmi nie je. Minulý týždeň nám majstri stierkovali obývačku a v piatok nám to všetko zo stropu spadlo dolu. Samozrejme, už sme mali poupratované. Takže včera sme znovu vypratávali odtiaľ nábytok a zase len sedíme v ohromnom neporiadku. Takžde čo mám robiť, sedím na Vareche a bavím sa na veselých príhodách.

janger, v žádném případě nejsi sám, ale je třeba dělat, že přesně víš, o koho jde! Chááá a to je na tom to nejtěžší. jak vyslovit jméno, když nevíme, o koho jde, že?

zitar, to by mne asi šlak trefil a pokud to bereš s humorem, klobou dolů, ono se stejně nedá nic dělat.

@remcula , ja som ""ona"", zensky rod, hahaha :-)))

@janger , tak na toto bol majster môj ocko. Pôsobil ako riaditeľ školy, no a za jeho riaditeľovania sa teda vystriedalo kopu deciek ,ktoré si samozrejme on nemohol všetky pamätať, ale oni si pamätali jeho. Tak sa mu to pravideľne stávalo. mal na to už vypracovanú metódu a niekedy nato prišie, niekedy nie, ale dotyčný si to vôbec nevšimol

janger , šmankote, sory!!

Tak mňa už od smiechu čeľuste bolia, pánabeka, a prichádzajú mi na um ďalšie trapasy, napríklad to, s tymi pančuchami sa mi stalo už dvakrát, ale vždy som si ich nenápadne z nohavíc vytiahla zo spodu. Ale som nepoučiteľná,a stále si dávam dolu nohavice aj s pančuchami.Zdezda, pri tvojom príbehu mi slzy vybehli z očí a Remcula, pri tvojich tiež. A tie nemocničné návleky, keď už spomínaš, ja som chodila na vodo a elektroliečbu do NOÚ v na Klenovu ulicu, ( poznajú Bratislavčania), s tými návlekmi som vyšla až von a našťastie som sa zbadala a vrátila späť.A to by sa dalo spomínať, čo človek zažije, na neuverenie...

tak som sa teraz poriadne nasmiala:-)))Aj mne tiekli slzy a zacalo sa mi az ckat:-)))))))) S tymi navlekmi v nemocnici sme si uzili svoje aj my:-) Robila som v nemocnici a tie site navleky museli nosit chudaci pacienti aj ked v skutocnosti bolo s nimi viac ostary ako keby ziadne neboli . Pri ceste z prace sme nachadzali navleky od hlavneho vchodu az po autobusovu stanicu /asi 500m/ vsade - na zivom plote , navesane na plotoch po ceste ,na stanovisti taxikov , na zabradli na moste , na kazdej lavicke v parku a v kazdej "budke" na autobusovej stanici :-) Pacienti si ich sice pri vstupe museli navliect ale potom na nich zabudli a spamatali sa casto az cestou domov a tak ich jednoducho nechali rovno tam ....Kazde oddelenie malo prezuvky inej farby a tak sme sa cestou domov rehunali : ten bol z chirurgie , ten od nas , tento zasa z gynekologie :-) Robila som jeden cas na zdravotnickom stredisku v strojarskom zavode a prisiel k nam na vysetrenie pan namestnik- velmi dostojny pan .Tmavy oblek , biela kosela, kravata...Po vysetreni musel odist na poradu k riaditelovi a zamysleny odchadzal . Pocula som ako sa cakajuci pacient smeju , potom vybuch smiechu od sestriciek na recepcii tak som sa pozrela z okna : pan namestnik rychlo kracal a za nim povievali spod saka traky na nohavice .Nikto sa mu to neodvazil povedat a tak som zavolala riaditelovej sekretarke , aby ho "upravila " . telefon podvihol riaditel a ten ho skodoradostne nechal s tymi visiacimi trakmi sediet celu poradu a dokonca aj odist :-)Chudaka namestnika "upravila" az jeho sekretarka :-))))))))))))))))

:-)))))) se picnu!!! Chudák náměstek, ale aspoň mu to dodalo trochu lidskosti. Já jsem šla na krev, bylo to v zimě, venku sněhu po kolena a hned z té krve jsem jela k matce do Ostravy. Je to asi 20 km. Až jsem byla u jejího baráku, tak mi jeden soused, co mne znal od malička říká: " No, Jano, je sice zima, jak v Rusku, ale ty návleky tě nezachrání!" Myslela jsem, že mne šlak trefí, když jsem si pomyslela, že jsem s něma 2x přestupvala a nikdo mi nic neřekl. Lidé jsou někdy zlomyslní. Já jsem kdysi čekala na autobus a vedle mne stojí paní a na líci má otisk rtů od rtěnky, asi se s někým loučila a kdybych jí neřekla, aby si to utřela, asi by tak cestovala kdo ví, kde a lidé by se jen usmívali. Jsou i drsnější příhody a nevím, jestli vhodné, no, zkusím.. Kdysi jsme sedávali před domem v létě se sousedy na lavičkách a do pozdních hodin si povídali. Kolikrát na nás někdo i vodu vylil z balkóna, jak jsme se hlasitě smáli a že já mám teda smích!!! :-))))) Kamarád povídal, jak ráno, jezdíc do práce na šachtu vždycky dřímal v autobuse a spousta jeho spolucestujících. Seděl , vedle sebe kámoše spolupracovníka, před ním neznámý plešatý pám, taky dřímajíc.. V tom ten, vedle mého kámoša kýchnul a tomu plešatému pánovi před ním nechtíc plivnul na hlavu. V ten momet byl kamarád i jeho spolucestující vzhůru, ale pán s plivancem na hlavě dál spokojeně dřímal. A s plivancem i vystoupil z autobusu a šel do práce... :-)))). Nikdo mu neměl odvahu říct, s jakou ozdobou jde...

Nuž, pridám aj ja jeden, kde sa teda ľudia starali, nie že by si ma nevšímali, hoci to by mi vtedy bolo milšie. Tento vás ale asi nerozosmeje. Bola som prvý raz tehotná, čakala som dvojčatá (čo som nevedela ani ja, ani moja gynekologička, kdeže vtedy ultrazvuk pre 41 rokmi.) Na konci 8. mesiaca som sa šla dať vypísať na materskú. Už cestou mi bolo zle, motala sa mi hlava. V ordinácii zistili bielkoviny v moči na tri krížiky a horný tlak som mala 220. Tá skvelá gynekologička, ktorá nezistila, že čakám dve deti, ma poslala samu domov a ráno som sa mala hlásiť v nemocnici. Tak som sa vybrala domov. Kabát rozopnutý, hoci bol január, ale cez to brucho sa zapnúť nedal. Zipsy na čižmách tiež len dopoly, lebo ako inak na tých opuchnutých nohách? V tvári červená, veď ako inak pri takom tlaku. Hlava sa mi točila tak, že som sa pridŕžala stromov, ktoré rástli na okraji chodníka. Vždy som si pri jednom odpočinula, nabrala azimut k daľšiemu, o ten som sa opäť oprela a takto som pokračovala smerom k električke. Oproti mne šli dve dámy, ktoré už zďaleka na mňa pohoršene pozerali a keď prechádzali okolo mňa, jedna si odpľula so slovami: To sa nehanbíte, tehotná a taká napitá? FUJ!
Už len dodám, že nakoniec všetko dobre dopadlo, dokonca som deti riadne donosila, aj keď som v nemocnici ešte asi týždeň bola v ohrození života.

ved to bola neskora gestoza s hroziacou eklampsiou! To je jasne ohrozenie zivota matky aj dietata .Toto mal rozoznat aj medik a nie atestovany lekar . Ale bohuzial , su aj taki lekari ktorym je vsetko lahostajne .Vtedy aj teraz....

@sovka62 ešteže to dobre dopadlo. Keď už si spomenula lekárskeu príhody, tiež mám jednu. Bola som ešte mladá a bolo to moje prvé zamestnanie po škole. Nejak som prechladla a vlieklo sa to už dlho, dosť som kašlala a tak som išla k lekárovi. Ten ma poslal na snímkovanie. Keď som prišla pre výsledok , spanikáril, že musím ísť okamžite do nemocnice. Tak keď musím tak musím,dal mi zalepenú obálku z výsledkami a dovolil mi akurát staviť sa doma, odniesť dcérku k rodičom. S manželom sme teda hneď podvečer išli na pohotovosť. Tam keď otvorili obálku, začali na mňa pozerať ako na čudo, že ešte stojím na nohách . Znovu ma zrongenovali a pochopili.."Šikovný lekár " vymenil výsledky !!!! Ja som mala len zápal priedušiek, ale ten druhý chudák mal zápal plúc, zápal pohrudnice a vodu na plúcach. Nechcem ani pomyslieť ako dopadol ten chudák, ale táto príhoda je veľmi smutná a asi sem ani nehodí

Holky, teda vám řeknu, to je síla. O doktorech raději psát nebudu, to by bylo na knihu!! :-)))

Hahaha, dobre sa čítate babenky ! Jooooj ..... začítala som sa a pripiekli sa mi medvedie labky, budem ich musieť oškrabať. Ale ešte na vás nakuknem, máte tu veselo. Páááá

hubata, zdravím!! Jo, veselo tady je !! :-))

Kukuk, kde ste pipinky...... je mi smutno. A Remcula tebe nie je zima, skoč si pre kožuch a prídi sem, pokecáme ako ide život......

@hubata , není mi zima, sedím a mám tady nějakou práci. Dělala jsem nějakou rybku, tak bych se chtěla s vámi podělit o receptík..:-)