Keď som bol malý chlapec, tak som sa na tešil na Mikuláša, lebo ráno som našiel v čižmách čokoládky, mandarínky a všeliake maškrtky. Samozrejme, len ak som ten rok poslúchal, ale keďže si nepamätám, že by som niekedy nebol býval dostal nič, tak som asi poslúchal stále :)
Zo školy si ešte pamätám takú riekanku, ktorá bola vždy na Mikuláša napísaná na tabuli: "Na svätého Mikuláša, neučí sa, neskúša sa" (rymuje sa to).
Ako slávite Mikuláša vy? Máte nejaké svoje zvyky?
Ten nápis na tabuli si pamätám,ale aj keď sa to rymuje pravda to nebude,odpísal nám učiteľ matematiky:-)) dnešné dopoludnie som strávila v Domove pre handicapovane deti ,kde sme im rozdavali mikulasske balíčky od miestneho Klubu dôchodcov,takže môj dnešný deň bol radostný a dojímavý navzájom.
Ja si z detstva este uplne pamatam tu atmosferu! Ked som si v okne nasla balicek zabaleny v cervenom celofane.... A neskor ma babka zavolala do jej izby, ze aj "tu tusim bol" a v jej okne sa tiez leskol cerveny balicek.
Doteraz si vonu mandariniek nejako spajam s Mikulasom a tiez s Vianocami. Vtedy mandarinky tak nebyvali v obchode stale, ako teraz, vzdy som ich mavala aj v mikulasskom balicku.
Teraz slavime Mikulasa takto:
varecha.pravda.sk/zazitky/sinterklaas-v-holandsku/607-cla...
Moj starsi syn menom Denis bol velmi nezbebne dieta. Volali ho "Denis postrah ulice". Ak ten film poznate, tak ako keby bol o nom. V tom case bol prvacik v skole. Od 1. septembra, kedy do skoly nastupil som tam chodila ako na hodiny klaviru. No, huncut a vymyselnik. Blizil sa pomaly cas mikulassky a kedze som si s nim uz nevela dat rady, tak som ho strasila, ze k nemu nepride Mikulas ale posle Certa. Neveril. Od podvecera lestil svoje cizmicky a vo velkom ocakavani ich vylozil na terasu. Zazvonil zvoncek. Vybehol na terasu, schmatol cizmicky a s rozziarenymi ockami vytiahol balicek. Z neho vybral najprv mrkvu, potom zemiaky a na koniec uhlie (grilovacie). Neveril vlastnym ociam a zostal ako zamrznuty, s poznamkou, ze: "Ten Mikulas to myslel fakt vazne". Do Vianoc sekal dobrotu.
Ked prestal verit na Mikulasov a Jeziskov tento vychovny efekt uz nezaberal. Denis ma uz 30 rokov ale kazdym Mikulasom mi to pripomenie, tak ako aj dnes vecer.
Tak pekny mikulassky vecer, Priatelia!
Mne sa v spojení s Mikulášom vynára jeden zážitok. Na besiedke, kde mali deti zarecitovať, alebo zaspievať Mikulášovi, prišla na rad moja dcéra. Natrénovali sme pieseň: Mik, Miku, Mikuláš, čo v tom vreci máš. Dcérka vedela pekne spievať, bola som si istá , že zožne úspech publika. Aj tak bolo. Na plné hrdlo zaspievala: Mik, Miku, Mikuláš, ukaž, kde ho máš !? Nikdy na to nezabudnem a keď povije svoje dieťa, určite ho tú pieseň naučím
prezrad, akeho si mal Mikulasa? Posluchal si aj toho roku?
Někdy se karta může obrátit. Jednoho krásného Mikulášského večera, den před svátkem Mikuláše, se stalo něco netradičního. Šla jsem pozdě večer domů z malé oslavy. Všude tma, nevlídno, zima, foukalo, celkem neosvětleno. Najednou se přede mnou ze tmy vynořil čert. Osamocený, jediný, celkem neduživý. A začal hudrovat, třepat řetězem a že jestli jsem byla hodná? Pokud ne, odnese mě do pekla. Nezaváhala jsem ani na vteřinu. Popadla jsem pytel, kterým mi mával před obličejem a vlezla jsem do něj. Sahal mi někde k pasu, ale to mi bylo v ten moment jedno. Situace se rázem změnila. Čert začal být milý a snažil se mě přemluvit, abych z pytle vylezla. Měl smůlu, já si to užívala a za živý svět jsem nechtěla pytel opustit. Ať si radí - začal si sám! Chudák malá, prosil, pak si přede mě chtěl i kleknout, jen ať z toho pytle vylezu. Pytel není jeho, půjčil mu ho jeho otec. A ten, kdyby ho nedonesl domů /bo je to nový pytel!/ by ho zabil. To byl silný argument, opustila jsem myšlenku, že se v tom pytli nechám donést domů a milostivě z pytle vylezla. Ve vteřině čert s pytlem zmizeli ve tmě. Od té doby jsem nikoho jiného tak rychle zmizet neviděla.
Chudak Cert aj s novym pytlem od tatika.
Jojo, co se v mládí naučíš, na stáří už nemůžeš dělat. Nebojkaj, čerty ignoruju. Mohla bych zase nějakého polekat a víš jak je to s ochránci zvířat, vymírajících tvorů a tradic?!
Pekne si ten svoj pribeh podala. Predstavivost pracuje. Urcite nauc aj vnucence. Moja mama to robi tiez. A moje (uz nastastie dospele) sa nestihaju divit, ake rymovacky a blbosti som do zivota povolala.
Ja si spomínam na mikulášske besiedky organizované ROH (pre mladších: za socializmu bolo ROH, t.j. revolučné odborové hnutie - povinné „odbory“ pre všetkých zamestnancov). Pre mňa ako dieťa to bola nočná mora. V obrovskej neútulnej sále miestneho kultúrneho domu s vydýchaným vzduchom sa tlačili rodičia so svojimi ratolesťami. Na pódiu sedel ujko v kostýme, ktorý vyzeral ako fúzia amerického Santa Clausa a ruského Deda Maroza. Každé dieťa muselo vystúpiť k nemu na pódium a zarecitovať alebo zaspievať. Do mikrofónu a nahlas. Ako odmenu sme dostávali vianočnú kolekciu – takú tú klasickú s plnenými čokoládkami a fondánovými salónkami. Dodnes ich nemám rada :)
Ty jsi mi dala. Slovník online mi trstenicu nenašel. Tak jsem musela najít svůj slovensko český slovník a hurá! Rákoska. Hezký zážitek. Není nad duchapřítomnost!
Mám podobné zážitky, včetně fotografií. Naštěstí to nebylo na kulturáku, ale v podniku kde rodiče pracovali. Dědo Mráz s vatou na obličeji, básničky, kolekce. No sranda. Ale kolekce byla dobrá. Čokoládu a sladkosti mám ráda dodnes.
Presne tak si pamätam Mikulaša aj ja. V kulturnom dome,na podiu dedo mraz a snehulienka a každe dieta muselo ist k nemu na podium a zarecitovat, ci zaspievat. Dostali sme kolekciu či salonky. Boli sme 4 surodenci, takže kolekcii sme mali dost :-) Raz u babky sa mamkina sestra prezliekla za Mikulasa a mi sme sa dali do placu. Bol to strasidelny mikulas. No ked sme dostali balicky, tak presiel nas aj strach. Boli tam mandarinky, arasidy nejaky banan, keksik a vsetci sme boli od radosti bez seba. No dnes by sme sa detom s tym uz nezavdacili, co je skoda. No mame na co spominat
Haji tak to si ma pobavila:-) Neviem, ci ten cert nemal z toho zazitku este dlho traumu :-)))
Já bych tomu neříkala trauma, ale poučení, zkušenost. Nepřenositelná zkušenost. haha